Neděle, 22. června 2008

17. července 2008 v 1:05 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
V pátek proběhla BIG PARTY na oslavu Anjiných dvacátých čtvrtých narozenin:

Předcházel tomu normální všední den: Vyzvedl jsem kluky ze školy, atd. Dopoledne jsem byl v Suttonu v knihovně, připojit laptop na internet. Chvilku jsem si volal se setrou, postupně se přidala větší část rodiny. Večer se vrací Linda z práce a jdou s Alim i s klukama na večeři. Před sedmou vyrážím z domu. Jsme domluvení na čtvrt na osm. Hned mi jede vlak, takže jsem v sedm v Suttonu a v zápětí mi píše Žaneta, že se zpozdí. Nesnáším čekání, ale co se dá dělat. Před půl osmou doráží, tak ještě narychlo píšeme přání pro Anju, která se v zápětí taky objevuje. Jdeme nakoupit vína a něco piv na žízeň. Plán je ten, že půjdeme do parku a pak vyrazíme do nějakého pubu. V parku chvilku popíjíme a baštíme brambůrky z obrovského pytle. Pijeme se Žanetou piva a Anja usrkává z kelímku víno s colou. Přichází k nám dva lidi, muž a žena, v bundách s nápisem "STREET PASTOR". Snad jim nebude vadit, že tu pijeme. Vyptávají se, co děláme, jestli slavíme a tak různě. Po pěti minutách odcházejí. Jsme z toho vykulení, ale hlavně že máme zase klid. Bavíme se dál, fotíme se, ujídáme brambůrky, prostě slavíme. Po hodince od návštěvy pastorů k nám míří policajt s policajtkou. To už není taková sranda. Naštěstí nám jen oznamují, že se park zavírá, takže se musíme sbalit a jít. Už je pozdní večer. Téměř tma. Zítra je slunovrat, nejdelší den v roce. Takže může být tak kolem desáté hodiny. Zamířili jsme na takové menší náměstí, hned vedle hlavního "bulváru" Suttonu. Na lavičkách rozkládáme naši narozeninovou soupravu. Dopíjíme piva a už všichni popíjíme víno. Konečně gratulujeme Anji k narozeninám, předáváme dary. Plyšáka, přívěšek, přání, šampaňské a pro každého "kovbojský" klobouk z čehož má Anja největší radost.
Anja má růžový, Žaneta černý a já jsem vyfasoval červený. V tom okamžiku přicházejí Anjiny kamarádky ze školy. Jsou z Maďarska, ale jména si nepamatuju. Všichni pijeme víno a dobře se bavíme. Projíždějící lidi v autech na nás troubí a občas něco pokřikují. Všude je celkem živo a vládne večerní víkendová nálada, tak jako všude jinde ve velkých městech. Až na to, že jsme v Anglii, takže byla jen otázka času, kdy k nám zamíří policajti. Přicházejí, čichají k vínu v kelímcích a následně vylévají. Zavřené sklenice je nezajímají. Říkají, že klidně můžeme zůstat a bavit se, ale prostě nesmíme pít alkohol. V Británii je prohibice a nesmí se pít alkohol na veřejných prostorách. V parcích se může. Nemám v tom ještě úplně jasno, ale tohle bylo tak nějak jasné nám všem. Jenže kam jít? Odcházíme pryč. Nevíme kam, prostě jdeme a hledáme nějaké neveřejné místo, kde by se dalo pít a bavit se. Celkem brzo jsme u nějakého parkoviště za kostelem, nebo co to je. Vládne veselá nálada. Bavíme se. I když já si teda s mou angličtinou ještě moc nepohovořím. Rozumím téměř všemu, ale jen občas něco řeknu. Je něco po dvanácté hodině, víno dopito, tak odcházíme. Zůstává po nás půl pytle brambůrek. Vcházíme do nějakého klubu. Vyhazovač po nás nic nechce, jen se dívá. Holky jdou hned tančit, já si jdu pro pivko. Dvě piva za £10. Na záchodě se bavím s nějakým klukem, zve mě na pivo a u baru po mě chce, abych to zaplatil. Nakonec platí on. Odcházím ke stolu. Bavím se s Žanetou. Tak nějak plyne zábava. Bavím se s nějakým jiným klukem. Pak s jeho kamarády. Pomalu mi dochází, že jsou to homosexuálové a zřejmě je upoutal můj červený klobouk.
Klub se ve dvě hodiny zavírá. Dopíjíme se Žanetou piva. Pak všichni postáváme venku. Ještě se kolem mě motají mí noví "kamarádi" a chtějí se se mnou bavit. Přichází Žaneta, na mou záchranu jim říká, že je moje holka a kluci hned odcházejí.
Holky z Maďarska jsou tady autem, takže Žanetu a Anju odvážejí domů. Já musím jít pěšky. Vlaky v noci nejezdí. Ještě se chvilku motám po Suttonu a pak mířím do Carshaltonu. Jdu cestou, kudy jsem jel dvakrát na kole do Suttonu, jenže park, přes který jsem jezdíval, je zavřený. Obcházím ho a to je asi důvod mého následného bloudění. Dostal jsem se někam opravdu daleko a někam, kde jsem to v životě neviděl. Ptám se nějakých lidí, kudy do Carshaltonu, tak mi ukazují cestu, jenže to se dostávám ještě dál a netuším, kde jsem. Kdyby tomu nepředcházel takový večírek, tak se dokážu vrátit zpět a šel bych po hlavní cestě. Jenže alkohol nebystří smysly, natož ten orientační. Podařilo se mi zastavit nějakého taxíka a za £7 mě odváží domů. Je asi kolem čtvrté hodiny nad ránem. Vydařený večírek.
V sobotu se budím v poledne a nemůžu se vyhrabat z postele, tak se ještě chvilku převaluju. Dokopu se do sprchy, holím se, snídám a už jsem celkem při životě. Volám Žanetě. Pročítám si e-maily, ale jsem bez ducha, tak se mi nechce nikomu odpovídat. Kamarádi mi píšou vždy báječné a vtipné e-maily, tak vtipně odpovím až jindy. Linda chystá pozdní oběd a večer odchází. Jde do Londýna tancovat. Já jsem dnes doma s klukama. Jsou celkem klidní. Hrajeme karty, občas jsou kluci na počítači. Čím je večer víc hodin, tím jsou divočejší a neposlušnější. Ale to je u dětí normální, brání se tím proti večerní únavě a přemáhají spánek. Nejlepší je přes den s nimi jít na hřiště, nebo prostě něco aktivně dělat, aby se vyřádili, vybili energii a unavili a večer už se snažit je pomalu uklidňovat třeba hraním karet, nebo jiných stolních her a podobně. Tak jako dnes (dopoledne byli s Lindou na hřišti). Šli spát sice pozdě, ale je víkend a hlavně šli poprvé do postele bez hodinové přípravy a bez dlouhého řádění. Já jdu spát taky.
V neděli se budím kolem osmé. Dnes se mi spalo výjimečně opravdu dobře. Poslední dobou nemůžu dobře spávat. Nikdy tady totiž není úplná tma, ani úplné ticho, na což jsem byl zvyklý z domu. Ticho a tma jsou, mimo jiné, obecně potřeba pro kvalitní spánek. Budu se s tím muset nějak srovnat. Snídám vločky s mlékem. Hrajeme si na dvorku s Oliverem. Kopeme si s balónem. Max sedí u počítače. V deset dopoledne se vrací Linda. Byla celou noc pryč, spala u Aliho. Teď je poledne. Něco poobědvám a pojedu do Suttonu do knihovny. Žaneta tam možná přijde taky, takže probereme pátek a zase si pořádně popovídáme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ja boris ja boris | 26. července 2008 v 14:43 | Reagovat

takše hišíčěk měl červený kloboučček? :-)))))

2 Michal Michal | Web | 29. července 2008 v 14:03 | Reagovat

Příběh červeného klobouku ještě neskončil. Již brzy doplním další zápis z povedené kloboukové párty :)

3 Monika Monika | 11. srpna 2008 v 22:29 | Reagovat

tak na to su už opravdu těšííííím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama