Neděle, 29. června 2008

17. července 2008 v 1:06 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
V sobotu ani nemůžu dospat. Vstávám ještě před budíkem, snídám a pak hned sprcha.

Balím čerstvě nachystanou svačinu - sendviče, pak foťák, kameru, bundu, kdyby pršelo. Ještě jdu do obchodu pro džus na pití. Vlaky dnes z Carshaltonu nejezdí. Místo nich jezdí náhradní autobusové spoje. Nasedám do poschoďáku dole pod kopcem u vlakáče. V Suttonu se řidič autobusu ptá cestujících, kudy má jet. Zřejmě profesionál. Nebo posadili do autobusu strojvůdce z toho vlaku, který dnes nejezdí. Hlavně že jsem tam včas. Kupuju Day travel card, přichází Žaneta a sedáme na vlak, v kterém prý už má být Anja. Není tam, zato píše, že ještě nevyjela. Nakonec se po chvilce čekání potkáváme na Victorii. Anja zaplétá Žanetě vlasy a mezi tím nám oznamuje, že její kamarádky Slovinky musíme vyzvednout kdesi na severu v Belsize Park. Metrem tam jedeme asi půl hodiny.
Čekáme před nějakou kavárnou, už je asi půl dvanácté. Dnešek jsem si teda představoval jinak. Nakonec se domlouvá Žaneta s Anjou, že se trhneme. Já se Žanetou jedu do Camden Town, kde na nás má čekat její bratr s jeho přítelkyní. Tam se taky máme později sejít s Anjou a jejími kamarádkami. Přijíždíme tedy do Camden Town, kde proudí ulicemi davy lidí. Všude pankáči, kterými je tohle místo proslulé a davy turistů. Po chvilce Žaneta mává na bráchu.
Povídají si. Po půl hodince přijíždí Anja s kamarádkami. Chvilku chodíme všichni spolu. Jenže je nás sedm a každý by radši viděl něco jiného, takže pořád se na někoho čeká. Rozdělujeme se. Dáváme si sraz ve tři s Žanetiným bráchou a jdeme chvilku se Slovinkami. Ne dlouho.
Se Žanetou nakonec procházíme město sami. Napřed velkou tržnici. Vedle ní objevujeme stylový bar, předělaný z "koňské nemocnice".
V bývalých stájích jsou boxy k sezení. Vše je moderně upraveno. Opravdu stylově. Sem ještě musíme někdy zajít. Míříme do obchodu na něco k jídlu a kupujeme si pivko na osvěžení. Pomalu se vracíme k místu srazu, cestou obhlížíme hromady zboží ve stáncích a obchodech. Žanetin brácha nás zve na pivo, tak chvilku sedíme v pubu.
Povídáme si, dopíjíme a chytáme autobus na Hampstead Heath. Je to park, nad kterým je kopec, odkud je výhled na Londýn. Chvilku se tam válíme, povídáme si.
Čas rychle letí. Žaneta musí být v sedm doma, protože zrovna dnes je její rodina na svatbě a ona musí večer hlídat děti. Sedáme na metro, přesedáme, ale nestíháme. Teprve v půl sedmé jsme na Victorii. Naštěstí hned jede vlak, takže Žaneta nasedá a odjíždí, já zůstávám, protože se dnes mám sejít s Markétou. Máme sraz v půl sedmé na Waterloo, ale to nestíhám, takže dorážím natřískaným metrem o deset minut později. Markéta. Psala, že čeká u šestky. Prozvonil jsem ji, protože jsem si nebyl jistý, jestli je to ona. Povídáme si. Centrum moc nezná. Je v Londýně druhý měsíc. Procházíme se kolem Temže, Big Benu, londýnského oka. Dovídám se spoustu věcí. Pomalu se blíží k desáté hodině. Jdeme zpět na Waterloo, ale nakonec jedeme metrem oba na Victorii, protože si nejsem jistý, jestli stihnu vlak, kdežto Markétě to jezdí každých deset minut. Takže kdyby mi už nic nejelo, tak pojedu s ní a pak bych musel nějak přesedat a pak jet autobusem. Doufám, že to nebudu muset podstoupit. Tu cestu má Markéta zjištěnou, protože jsme se měli původně sejít v Epsomu. Naštěstí vlak chytám, jen je dnes problém s těmi vlaky, že nestaví všude. Přes Carshalton se ani nejezdí. Je to kvůli tomu, že se přes víkend dělá údržba tratě. Takže musím jet až do Suttonu. Loučím se s Markétou. Nasedám do plného vlaku a odjíždíme. Jsem unavený, upocený a hladný. V Suttonu chvilku čekám na autobus do Carshaltonu. Přicházím domů a jdu spát.
Dnes ráno vstávám postupně, pomalu, tak od osmi hodin. Nedělní pohoda. Z postele vylézám po desáté hodině. Dávám si sprchu, snídám. Pak se zase válím v posteli s laptopem na klíně a soupeřím s počítačem v šachách. Po poledni volá Žaneta. Domlouváme se, že pojedeme do Epsomu. Je tam soukromý bazén a Žaneta má volný lístek pro dva, který platí dnes naposled. Pojedeme na kole. Sraz v jednu hodinu v Suttonu před soláriem, kde předtím bude Žaneta. Přijíždím něco málo po jedné hodině, kolo tam je, ale Žaneta ne. Čekám. V půl konečně přichází. Myslím, že se ještě nestalo, abych na ni nečekal. Nesnáším čekání. Oznamuju jí, že pro příště budu čekat deset minut, pak odjedu. Vyrážíme. Ze Suttonu do Epsomu je to 6 mil. Cestou kupujeme olivy. Černé olivy. Lahůdka. Dorážíme do Epsomu. Napřed navštěvujeme T.K.MAX, což je obchod s oblečením a dají se tam pořídit dobré věci, za málo peněz. Potřebuju koupit spoustu oblečení, nemám tu skoro nic. Ale postupně. Začínám u triček a kraťasů. V obchodě jsme celkem dlouho. Různě zkoušíme, vyměňujeme. Kupuju dvě trička a jedny kraťase. Žaneta má taky pár věcí. Jsem o £36 lehčí, ale v igelitce si odnáším skvělé oblečení. Míříme do potravin, bereme pečivo, máslo a piva. V parku to konzumujeme. Ne všechno, protože už je půl šesté a ještě je v plánu koupání. Na recepci nám oznamují, že průkazka je jen pro jednu osobu, ale Žaneta chce jít, tak si beru zbytek jídla a jdu se válet do parku. Radost z toho nemám, ale nikam nespěchám. Ležím na trávě a poslouchám hudbu. Jím pečivo s máslem, olivy a zapíjím to pivkem. Poslouchám hudbu z mobilu. Po hodině přichází Žaneta. Ještě zůstáváme v parku. Domů jedeme až kolem deváté hodiny. Cestou potkáváme Anju, jak jde z autobusu domů. Pěkná náhoda. Byla s kamarádkami Slovinkami ještě v Londýně. Chvilku si obě povídají. Čtvrt hodiny a pokračujeme dál. V Suttonu ještě míříme do Tesca. Já na zubní pastu, Žanetě zase schází zubní kartáček. Mířím domů. Už se stmívá. Doma už jen zkouším oblečení, co jsem si koupil. A teď se válím s laptopem na posteli. Je půl dvanácté. Ještě se podívám na včerejší fotky a půjdu spát. Možná ještě potrápím mozek nad partičkou šachů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama