Pondělí, 16. června 2008

17. července 2008 v 1:04 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Sobota byla nenáročná: Vstávám v devět, snídám a hned vyrážím na vlak do Suttonu, kde se poprvé potkávám v půl jedenácté s Luciou ze Slovenska.

S ní procházím pár obchodů a mezi tím si povídáme. Vyzvedl jsem původní šlapátka včera opraveného kola, neboť včera už tam nebyl nikdo, kdo by věděl, kde se nacházejí. Pak ještě v dalších obchodech kupuju pár drobností a vyptávám se Lucie na všechno, co mě napadá. Informací není nikdy dost, dvojnásob to platí pro člověka v cizí zemi. Ve dvanáct už mě čeká Anja. Loučím se s Luciou a jedem nakupovat do Epsomu. Na náměstí jsou trhy. Kupujeme půl tašky hroznů za Libru a jdeme hledat obchod, v kterém pro mě koupíme nepromokavou bundu a nějaký vymakaný batoh. Potřebovali bychom Žanetu. Ta takovým věcem rozumí. Je to slečna sportovkyně a má přehled. Už mám plnou igelitku všeho možného, samé důležité věci, jako je házecí talíř, flétna, ale ani bundu, ani batoh. Po pár hodinách konečně kupuju za £75 bundu TheNorthFace a je mi jasné, že dnes už si batoh nekoupím. Dnes ne, a ani následující týden, jsem totiž bez peněz. Ale s bundou jsem maximálně spokojený. Značku mi doporučila Žaneta a je vidět, že se opravdu vyzná. Příště, až půjdu kupovat batoh, musí jít Žaneta se mnou. A Anja taky, ta zase dobře poradí ohledně vzhledu. Má vkus. Ještě se tedy chvilku touláme s Anjou po městě a kolem půl šesté jedeme busem domů. Anja domů, já do Suttonu a odtud vlakem. Doma se Linda chystá na nějaký karneval a veze děti někam na hlídání. Jdu do kuchyně, kde se zdravím s nějakým velkým černochem v obleku ze třicátých let. Odjíždím do centra, protože je sobota a já mám volno.
Jenže jedu sám. Anja má večer hlídání a Žaneta je od rána na výletě s jejími kamarády autem někde na jihu. Procházím se kolem Buckinghamského paláce, jdu k parlamentu, Big Ben. Jdu kolem Temže a už se stmívá.
Pomalu mířím nějakými uličkami k Victoria Station. Doma mě z obýváku zdraví nějaká černoška, která hlídala děti a čeká, až se vrátím, ať může jít domů, ale ještě se dívá na nějaký film v televizi. Já ještě jím toast. Jsem věčně hladný člověk. Čtu e-maily. Je něco před půlnocí a jdu spát.
Neděle je proti sobotě o hodně náročnější a totálně se od rána vymyká původnímu plánu: Vstávám v šest ráno, protože na dnešek máme velký plán. Stejný plán jako tisíce jiných lidí. Dnes se totiž jede velká cyklistická trasa z Londýna do Brightonu. 60 mil. Anja, Žaneta a já se taky chceme připojit. Žaneta se tohle dozvěděla od nějakého jejího kamaráda, s kterým se máme v 8h ráno potkat ve Wallingtonu a odtud se buď vyráží přímo ta trasa, nebo pojedeme s ním a jeho kamarády někam na start. Zpět z Brightonu chceme jet vlakem. Takový je plán a taky vše, co o tom všem vím. Ve čtvrt na osm přijíždím na kole do Suttonu, kde se mám sejít s Anjou a Žanetou. Po půlhodině čekání a pár SMSkách se objevují. Anja přijíždí na dětském horském kole, které jí Žaneta půjčila od rodiny, kde dělá au-pair. Prý jestli na tom umím zvednout sedátko (což by celkem pomohlo a dalo by se na tom jet i delší trasu). Umím, ale ne bez klíče a bez záruky, že se ten zrezivělý šroubek při povolování třeba neutrhne. Kousek dál je obchod, kde je vše za Libru. Jednou jsem tam byl a viděl tam sadu nářadí, s kterým by se dal ten šroubek možná povolit a nastavit výšku sedátka, ale otvírá se až v devět. Postupně se tak nějak domlouváme, že zaparkujeme kola "u mě", protože Žaneta se nemůže po týdnu přemlouvání o půjčení kola pro Anju vrátit po hodince s kolem zpátky, a pojedeme do Brightonu vlakem. V Suttonu na nádraží ještě kupujeme lístek do Brightonu a zpět za £11,50p. Vjíždíme do Carshaltonu a jedem přesně opačným směrem než obrovský peloton tisíců Londýňanů, Angličanů a jistě i neangličanů.
Lidi na nás tak různě s úsměvem pokřikují, že jedeme špatným směrem, nebo jestli už se jako vracíme z Brightonu… Parkujeme kola u nás na dvorku a jdeme na vlak. Tisíce cyklistů pořád proudí. (Později v Brightonu jsem zjistil, že se startovalo na několikrát, asi po půlhodinách.)
Vlakem do Clapham Junction, kde přesedáme na vlak přímo do Brightonu. Ve vlaku jíme svačinu. Celkem cesta trvá asi hodinu a půl, ale to si nejsem jistý. Cestou na pláž kupujeme nějaké pivka a slečna v obchodě nám říká, že tenhle závod se jezdí pravidelně každý rok. Škoda že ne častěji, protože mě hodně mrzí, že jsme nejeli spolu s ostatními - na kole. Žanetu taky. V ulicích už je pár prvních cyklistů, kteří dorazili z Londýna.
Zajímalo by mě, v kolik vyráželi. Asi hodně brzy nad ránem. Na pláži křoupeme (Žanetin výraz) piva. Pak se tak různě procházíme po pláži a po obrovském molu (pier), na kterém jsou kolotoče, stánky s jídlem, kavárny a herny.
Je chladno, od moře fouká studený vítr, je zamračeno a to byla ráno obloha bez mráčku. Holt Anglie. Dáváme si chips (hranolky) a křoupeme další piva. Zatím se ulice úplně zaplnily cyklisty a diváky. Jdeme se podívat na cíl.
Všude davy lidí. Díváme se smutně na finišující cyklisty s medailemi. Takhle jsme mohli přijíždět taky. Jdeme zase na pláž, dopít pivka a dojíst svačinky. Trošku prší. Děvčata si povídají, já mám sem tam nějakou připomínku, díky čemuž má Žaneta asi hodinový záchvat smíchu. Anja to nechápe. Nerozumí česky a vtip se těžko překládá. Navíc když vtip vyplyne ze situace.
Pomalu opouštíme pláž, potkáváme nějakého Slováka, se kterým prohazujeme pár vět. Na nádraží hned chytáme vlak, ale v Clapham Junction čekáme téměř hodinu na vlak do Carshaltonu. Odjíždíme odsud až nějak po desáté hodině. Holky si berou kola a jedou domů. Já jdu spát. Velmi dlouhý den. Velmi příjemný den strávený s přáteli. Zklamání z nezdařené jízdy. Nadšení z vydařeného neplánovaného výletu. A taky jsem rád, že jsem zase o hodně víc poznal Žanetu i Anju.
Pondělí - dnešek: Probouzím se před šestou. Asi ještě zvyk z chození do práce. Usínám, aby mě v sedm probudily děti. Převaluju se v polospánku do devíti. Snídám toasty. E-maily, kytara, prostě pro mě prozatím klasické ráno tady v Anglii. Kolem poledne jdu do obchodu koupit chleba (ne klasický, ten jsem tu ještě neviděl, ale toastový). Na oběd si dělám volské oka na cibulce se sýrem a tousty s máslem. Chystám sendviče pro kluky do vlaku a pomalu jdu na nádraží. Dnes jim odpadl tenis, takže končí 15:20. Doma hned sedají k počítači, ale po půl hodince už vyrážíme do parku pouštět loďky z papíru po potoce. Vracíme se domů vyměnit boty za gumáky. O to víc pak lezou kluci do vody, takže gumáky jsou taky plné vody. Sundávám jim ponožky, vylévám vodu z gumáků, varuju a zakazuju chodit do hluboké vody. V půl sedmé se vracíme domů. Chystám hranolky ke kuřeti, mezi tím přichází domů Linda. Kluci večeří, já pak s nimi. Linda se chystá ven, jít si zaběhat. Kluci se jdou koupat a mezi tím si s Lindou chvilku povídáme. Mimo jiné se ptám na poslední srpnový týden, na který bych chtěl odletět domů. Souhlasí. Taky probíráme tento víkend. V pátek chce jít Linda tancovat, ale to já potřebuju jít ven, neboť v pátek slaví Anja narozeniny. Domlouváme se, že budu s klukama v sobotu večer. Na pátek si domluví jiné hlídání. Ptám se, jestli je jinak vše ohledně mě v pořádku. Ano, je. Ještě si čtu zprávy a jdu spát. Linda jí, telefonuje, tak různě něco dělá po domě, ale běhat nešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama