Středa, 9. července 2008

17. července 2008 v 1:07 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Včera jsem byl v bance v Battersea Parku: Původně jsem byl ve stejné bance, ale v jiné pobočce, v Carshaltonu, asi před dvěma týdny.

Samozřejmě z důvodu zřízení účtu. Jdu tedy do banky v Battersea Parku. Jdu k přepážce, oznamuji své úmysly paní za okýnkem, ta se radí s kolegyní a dozvídám se následující: Pokud jsem v Británii méně než tři měsíce, tak mi k zřízení účtu stačí pas a občanský průkaz. Takže to sedí, protože tohle mi přesně před týdnem řekla Linda po té, co se byla v téhle pobočce na tohle ptát. Paní tedy vyplňuje nějaký formulář. Mé jméno opisuje z pasu, několikrát to kontroluje, a přesto to nedokáže napsat správně. Co je na tom tak těžkého? Přece, i kdybych měl opsat slovo, které je ve svahilštině, pokud je psané latinkou, tak to prostě opíšu a je to. Ne že by mě to nějak uráželo, když se to týká mého jména, nebo já nevím co, jen mě to prostě udivilo. Chvilku čekám a pak se mě ujímá asi třicetiletý pan osobní bankéř, jak má napsáno na vizitce. Hned mu oznamuji informaci o mé neznalosti angličtiny. Pomalu to tak nějak sepisujeme, ale pán je celý nějaký nervózní. Nevím proč. Vyptává se na vše možné, dokonce jestli jsem u bohaté rodiny. Říkám, že ne. Tak průměr. On mi říká, že au-pair prý hned tak někdo nemá. Na což mu odpovídám, že je to podle mě celkem běžné. Že jakou au-pair jezdí do Británie moc lidí. Nicméně prý jeho bratranec s rodinou měli doma au-pair a platili jí asi £150 týdně. Tak se o tom ještě chvilku bavíme. Účet je teda vyřízený, ale ještě mi na konec Shane (tak se jmenuje) říká, že tam mají zaměstnanou i nějakou holku z Česka, zrovna tento týden má dovolenou, ale kdyby byl jakýkoliv problém, nebo kdybych potřeboval s čímkoliv poradit, tak můžu přijít a ona mi vše krásně vysvětlí v mé mateřštině. Z čehož mám radost. Takováhle pomoc může být občas k nezaplacení. Odjíždím do města, vyzvedám děti a ještě se ve škole bavím s jedním klukem, který je au-pair a jeho dva kluci chodí do stejné školy, jako ti mí, takže ho tam občas zahlédnu. Je z Nového Zélandu. Po příjezdu domů hned měníme věci a běžíme do skautu, protože máme zpoždění. Čekali jsme na Maxe, který byl na školním výletě, a vrátili se pozdě. Jo a ráno jsem se byl proběhnout do Beddington Parku. Dopoledne v Suttonu v knihovně. Taky jsem si koupil nepromokavý obal na můj laptopový batoh.
Dnes ráno jsem vstal celkem brzo. Ležím si tak v posteli a jako každý den mě probudilo běhání kluků po domě. Dokonce mi dnes Oliver přišel oznámit, že mám vstávat, protože je ráno. To jsem okamžitě zamítl, řekl mu, ať mě nechá spát, načež Oli odešel a já pokračuju v polospánku. Prší. Rodinka opouští dům, ale už neusínám, jako obvykle. Ani nechci, protože většinou spím tak do půl desáté a tím se mi hodně zkrátí den a nic pořádně nestihnu udělat. Taky si říkám, že bych měl chodit spát dřív. Zrovna teď už je půl jedenácté večer. Usínat v půl desáté je můj cíl na příští měsíc. To možná ani nebude problém, protože kluci mají prázdniny od příštího týdne a myslím, že za celý den s nimi budu pěkně utahaný. Ale jak řekla Linda, aspoň budu fit. S čímž souhlasím. No takže vstávám. Snídám. Sprcha. Čtu zprávy, čtu e-maily a odepisuju na ně. V jedenáct Vyrážím do Suttonu. Napřed mířím k O2, oznámit jim šťastnou novinu, že už mám účet, na což mi mladík za pultem oznamuje šťastnou novinu, že potřebuju pro uzavření smlouvy číslo platební karty, která mi přijde poštou někdy příští týden. Ale to jsem trošku čekal, spíš jsem tam šel za účelem to prověřit. Hlavně jsem v Suttonu kvůli tomu, že si chci koupit batoh. Vybírám £50 z bankomatu a mířím do obchodu. Už mám dopředu vyhlédnutý skvělý batoh za £70. To už je pěkná částka. Za batoh. Chvilku se ještě dívám, zkouším a porovnávám s ostatními. Prodavačovi říkám, že je sice drahý, ale nakonec že ho beru. U pokladny se chvilku vybavujeme. Už jsem se s ním bavil včera o Praze a říkal, že se mu líbí české holky. Dnes se bavíme v podstatě na stejné téma. Slevuje mi £5 z ceny batohu. Bavíme se o tom, co dělám a říkám mu, že bych potřeboval nějakou práci. Takže prý po prázdninách by pro mě možná něco měl. Prý něco ráno rozvážet autem. To se mi zamlouvá. Bereme si na sebe telefonní čísla. Jmenuje se Fahad. Černoch. Pak ještě mířím do knihovny. Chvilku napojuji laptop na internet. V jednu přichází Žaneta. Chvilku si povídáme, ale já už musím jít. Ještě se jdu podívat po mapě, kterou potřebuji na příští týden. Mapa tam není, ale nemám čas moc hledat, takže se tam podívám ještě v pátek. Zítra ne, protože kluci končí v jedenáct dopoledne. Poslední den ve škole. Po škole půjdeme do vědeckého muzea. Na to se těším. Dnes celý den pršelo, takže jsme ani nebyli v parku. Kluci celé odpoledne strávili u televize, ale moc u televize nesedí, takže ten dnešek jim neuškodil. Na večeři jsem udělal maso na cibulce s rýží. Oliver nad tím ohrnul nos a Max snědl jen maso. Takže návrat zpět k nezdravým polotovarům. Jedenáct hodin. Když hned usnu, tak můžu vstávat klidně v sedm hodin. To už vím, že osm hodin spánku je pro mě ideálních. Jenže většinou je problém usnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama