Čtvrtek, 14.srpna 2008

18. srpna 2008 v 23:26 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Včera byla středa a vesněs celý den pršelo.

Dopoledne se kluci dívají na televizi a já si čtu. Po poledni, protože pořád prší, vyrážíme na bowling. Vlakem na Mitcham Junction, odtud tramvají tři stanice k nákupnímu centru.
Velká Ikea a kolem spousta dalších obchůdků, restaurací a jedna herna, kde je i bowling. Platím, fasujeme boty a jdeme hrát.
Celkem to klukům jde. Ale hraje se s mantinely po stranách, takže každý hod znamená trefu. Hrají tak všichni okolo. Mantinely se dají dát pryč. Dokonce to naši sousedi zkoušejí, ale jsou hned v koncích. Většina vržených koulí končí v rigólu, tak to zase vracejí zpět. Po odehrání dvou her, které máme zaplacené, pomalu odcházíme, ale kluci oběvují kulečník, tak jim dávám ještě dvě Libry na dvě hry.
Sotva vidí na stůl, ale jde jim to velice dobře. Hodně nad moje očekávání. Venku je vozím na Ikeáckém nákupním vozíku po parkovišti.
Pak trávíme asi hodinu na hřišti. Sedím na lavičce, oni běhají kolem po stopách na zemi a po různých kladinách a tak, podle toho, jaké na ně volám čísla, tolik dělají kroků.
Baví je to neuvěřitelně dlouho a mě taky, protože nemusím výjmečně nic dělat. Pak ještě jezdíme na parkovišti s nákupním vozíkem a jdeme na tramvaj.
Doma jsme deset minut a přichází Linda z práce. Trošku mrholí, ale oba vyžadují ještě večerní okruh na kole a nechtějí dát pokoj, tak jedeme jezdit.

Dnes ráno jsme po odehrání pár kol Monopolů vyrazili zase na cyklo jízdu po okolí. Po hodině se vracíme domů pro balón, já nechávám kolo doma a jdeme hrát fotbal na hřiště. Oli je napřed rozhodčí, ale občas pomáhá Maxovi a vymýšlí prazvláštní fotbalová pravidla. Vždycky se na sebe s Maxem podíváme, zakroutíme hlavou a hrajeme dál. Přidává se k nám nějaký kluk. William. Pěkně jsem si zaběhal. V poledne to balíme, jdeme do obchodu a pak domů na oběd. Před jednou hodinou uháníme do Westcroftu, protože tam je nějaký fotbalový tréning pro děti a taky budu mít aspoň hodinku klid. Platím, vedu kluky dolů do haly a utíkám do knihovny na internet. Knihovna dnes - ve čtvrtek zavírá v jednu. Tak jdu domů a stavím na dvoře stan, abych si to vyzkoušel a objevil případné záludnosti.
V neděli jsem ho zkoušel postavit jen tak narychlo u sebe v pokoji, kde není ani pořádně na celý stan místo. Celý pokoj byl plný stanu. Chvilku ležím vevnitř a přemítám nad životem. Balím stan a jdu vyzvednout kluky.
Jdeme ještě jednou do obchodu. Stala se totiž taková nepříjemná věc - došel toaletní papír. Kluci navrhují používat trávu, ale nakonec jdeme přece jen koupit ten papír.
Cestou z obchodu se stavujeme na hřišti, kde trávíme další příjemnou hodinku. Houpu se na houpačkách a křičím přes celé hřiště na kluky, ať se podívají, jak jsme vysoko. Ostatní rodiče a dospělí jen sedí na lavičkách a baští svoje sendviče. A taky se dívají, co to tam ten chlap (já) provádí.
Doma hrajeme s Maxem monopoly. Maxova velmi oblíbená hra. Oli nehraje, protože ho to nebaví. Při tom sledují televizi, takže mám čas si listovat katalogem Ikey, napsat pár e-mailů na laptopu a ještě přetřídit fotky. Pak probíhá pár her karet, mezi tím se objevuje doma Linda a za chvilku zase odchází. Jde prý koupit nějaký dárek pro někoho a pak do kina. Ještě jednou vyrážíme ven na kolech a prozkoumáváme pár nových míst. Doma něco málo večeříme, kluci se dívají na televizi, já sedím v kuchyni u laptopu a průběžně tam trošku uklízím. V půl desáté je naháním do postele a taky jdu spát. Ještě pár řádků do deníku a už je jedenáct hodin. Poslední dobou mi čas utíká neuvěřitelně rychle. To bude tím, že od rána do večera něco dělám a to je dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama