Pátek, 8.srpna 2008

12. srpna 2008 v 0:46 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Minulý týden ve čtvrtek byli kluci od desíti do dvou odpoledne v Campu v Grove parku. Mezi tím jsme stihli v Suttonu Žanetě koupit mobil. Po campu jsme hráli cricket.

V pátek jsem byl s klukama celý den až do večera. Linda měla zase nějaký pracovní večírek, nebo tancování.
V sobotu po probuzení, po snídani, nějak kolem osmé hodiny, jdu do knihovny v Carshaltonu na internet. Dnes pojedu do Upton Grey za Zuzkou, takže si jdu zjistit, jaká cesta bude nejlepší. Trošku prší. Nebo spíš mrholí, ale to mě samozřejmě nemůže odradit. Ještě musím počkat, až se Linda vzbudí, aby mi dala peníze za tento týden a hlavně abych jí řekl kam jedu a že se vrátím až zítra. Nevyžaduje to po mě, ale myslím, že je lepší, když ví, co a kde dělám, pro případ, že by se mi něco stalo. Je půl jedenácté a čekání už mě přestalo bavit, klepu na dveře její ložnice, po pár minutách vychází rozespalá ven, říkám jí, o co jde a doprovázím ji už na kole k bankomatu. Dává mi peníze a v jedenáct hodin vyrážím. Nejprve do Suttonu a odtud vlakem do Guildfordu.
Tam nakupuju pár věcí a dál pokračuju na kole. Vyjíždím v jednu hodinu. Jedu po normální okresní silnici, která se postupně mění na nájezd na nějakou čtyřproudou rychlostní cestu. Jenže není cesty zpět. Tak si jedu. Trošku mě uklidňují u krajnice nakreslené značky pro cyklisty, ale i tak se na té cestě necítím zrovna nejbezpečněji. Je celkem vytížená. V půli cesty do Farnhamu mě zastihuje prudký déšť, ale dobrá nálada mě neopouští, nejsem přece z cukru. Ve Farnhamu už vykukuje sluníčko.
Projíždím městem a na konci už odbočuju na Upton Grey. Jedu téměř po polních cestách, je to trošku změna.
Hlavně jsem na cestě sám a nějaké auto projede jen občas, jednou za půl hodiny a tohle už jsem tři měsíce nezažil. Být sám. Užívám si to. Jedu si anglickou krajinou, svítí slunce, je klid. Mám rád venkov.
Do Upnon Grey vjíždím ve čtyři hodiny. Je to taková malá vesnička s jedním obchodem a jednou hospodou. Po chvilce hledání přijíždím k Zuzčinému domu. Dávám si tam ledovou sprchu. Ne že bych to tak měl rád, ale Zuzka se prý dopoledne koupala, takže nezbyla teplá voda... Mají tam "věc, na které suší věci". Jsou to velká kovová kamna se sporákem a troubou a hlavně je to všechno pořád horké. Prostě nahřátý velký kus železa, který se neustále přihřívá plynovým hořákem vespod. Tak si na tom teda suším boty, které jediné zůstaly mokré po té, co jsem zmoknul. Pak si v té věci ještě peču pizzu. V lednici se chladí piva a rum. Piva pro mě, rum pro Zuzku. Mezi tím vším si povídáme o všem možném. Měla tam být ještě nějaká Zuzčina kamarádka, ale nepřišla. Večer bereme deku a rum, já pivo a jdeme si lehnout do obilného pole. Do noci si tam povídáme a koukáme na hvězdy. Už je opravdu chladno, tak se vracíme zpět domů. Posloucháme hudbu, povídáme si, dojídám pizzu a jdu spát. Velké letiště v pokoji pro hosty se mi zamlouvá.
V neděli ráno se budím asi kolem páté hodiny. Spalo se mi báječně. Žádné letadla, žádné houkačky policejních aut a sanitek a taky úplná tma. Ráno si ještě chvilku povídáme a v deset hodin vyjíždím zpět domů. Stejnou cestou až do Farnhamu, tam malá svačinka a odtud po okreskách a cyklostezkách až do Guildfordu. Svádím boj s hustými vrstevnicemi, ale vyhrávám. V Guildfordu hned chytám vlak, křičím na průvodčího, ať počká, tan křičí na mě, ať si pohnu a už si sedím v prázdném vlaku do Epsomu, kde přesedám na vlak do Suttonu. Ve tři hodiny jsem doma. Večer ještě jedu za Žanetou, která se vrací od nějakých známých, do Suttonu. Jsme hodinku v baru, kde spolu na půl srkáme pintu Staropramenu.
Pondělí trávím celý den s klukama. Dopoledne vyrážíme do Westcroftu - budova, ve které je velké sportovní centrum. Pět minut od domu. Dnes otevřeli bazén po rekonstrukci, tak si jdeme zaplavat. Jsem s klukama v malém bazénku. Musím být s nima. Ale i tak si to užívám. Největší atrakce jsem pro ně já. Dělám jim živý podvodní surf. Polovinu, z celých tří hodin které jsme tam, trávím pod vodou. Házím je z jedné strany na druhou, tahám po bazéně, vozím na zádech a prostě všechno, na co si vzpomeneme. Vedle malého bazánku je velký, asi třicetimetrový plavecký bazén s neuvěřitelně horkou vodou. Nemělo by to být opačně? V malém bazénku teplejší a ve velkém, kde člověk tráví věšinu času plaváním, chladnější voda? Třeba to ještě vychytají. Po koupání trávíme zbytek dne v parku a na hřišti, nebo lezením po stromech. Usínám příjemně unaven.
Úterý: Prší, takže zase jdeme plavat, ale tentokrát až v poledne. Dnes byla největší atrakce to, když mi Max házel plavací kruh a já ho pod vodou lovil a nabíral hlavou jako delfín, tak jsem do něho nakonec skočil z vody po rukách, kruh mi zůstal kolem hrudníku a nešel sundat, takže jsem šel za plavčicí, ať mi ho pomůže sundat. Všichni se na mě dívali a smáli se, plavčice nechápala a pak se taky smála. A pak jsem to po půl hodině udělal zase. Odpoledne po plavání jsme zase venku a na stromech. Večer jedu na kole za Žanetou, jdeme na golfové hřiště za jejím domem. Tam jsme dokud nám není zima a jedu zase domů. Lehce mrholí.
Středa: Opět celý den s klukama. Dnes jsem byl prohlášen za Krále Majkla. Dopoledne jdeme na minigolf. Já jen sedím na lavičce, sleduju je z povzdálí a učím se. Po té jdeme na hřiště, pak slézáme stromy v okolí. Pak následuje házení s diskem v parku a máme sebou i kopačák, takže za chvilku už jsme u branek a probíhá velký zápas Mik vs. Max. Oli je rozhodčí. Nakonec k nám přichází dva kluci s tátou. Hrajeme proti sobě. Oli je v brance, Max v útoku a já jsem v defenzivě před brankou. Klukům je dest a jedenáct let, ale přesto vyhráváme. Jejich otec je v brance. Max je neuvěřitelně rychlý a stíhá obehrávat oba protivníky. Pomalu je večer, tak jdeme domů. Ještě opékáme na dvorku na grilu nějaké burgery. To už se vrací Linda, takže to dodělávám a dojídám s nima a mám volno.
Ve čtvrtek jsou kluci od rána do odpoledne v campu. V deset k nám přijíždí Žaneta, aby si vybrala nějaké fotky, které jí pak vypaluju. Kolem druhé hodiny jedeme společně do Suttonu do knihovny. Něco si půčujeme, něco vracíme, ale nejsme tam dlouho. Jdu doprovodit Žanetu před knihovnu. Loučíme se a zůstávám sám. Sám, protože v pátek žaneta odlétá domů. Vašek, Anja i Žaneta jsou pryč. Konec dramatického prodlužování - Žaneta se za měsíc zase vrátí. Musí jen na měsíc odletět domů, protože její rodina odlétá na měsíc do Řecka. Ve čtyři hodiny vyzvedám kluky z campu. Napřed jdeme domů něco sníst a pak zpět do parku. Vymyslel jsem pro Maxe závod: dráha od brance k brance a zpět, budu mu to stopovat a každý den uvidí, jestli se zlepšuje. Max miluje běhání. Je fakt rychlý, takže se mu to moc líbí a běhá tam a zpátky jako urvaný z řetězu. Bez přestávek a chce být čím dál lepší, ale z každým během unavenější nožičky jsou pomalejší a pomalejší. Nedá si to vysvětlit, prostě pořád běhá. Oli občas běhá, občas jezdí na kole, občas stopuje čas. Já si taky dávám pár okruhů. Už je večer, tak jdeme domů.
Dělám klukům pizzu, chvilku hrajeme karty, pak se jdou koupat a spát.
Dnes mám "babysitting", Linda je někde venku.
Pátek: Dopoledne jdeme napřed do knihovny, pak jsme na hřišti. Obědváme grilované kuře z obchodu a hrajeme Monopoly. V jednu hodinu je vedu do campu, kde budou do čtyřech hodin. V tom volnu jedu jen do Suttonu napojit laptop na internet a poslat e-maily, postahovat aktualizace, zjistit, co se děje nového a tak různě. Vyzvedám kluky a odpoledne trávíme doma, protože je pořád pod mrakem a semtam i prší. Dnes, 8.8.2008 v 8 hodin a 8 minut pekingského času, se zahajuje olympiáda v Beijingu, tak se na to chvilku díváme, hrajeme při tom karty, nebo Monopoly, já navíc s laptopem na klíně. Večer posílám kluky do postele. V půl desáté přiváží chlápek z obchodňáku nákup, který objednala Linda přes internet. V noci jdu spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | 12. srpna 2008 v 15:30 | Reagovat

Takova pomluva s tou vodou :-D

2 Michal Michal | Web | 15. srpna 2008 v 11:58 | Reagovat

Promiň Zuzko, nenapsal jsem to přesně. Nebyla úplně ledová, když jsem pustil studenou, tak ta byla ledová a když jsem pustil teplou, tak ta byla o dobré tři stupně teplejší!

3 katka katka | E-mail | 25. října 2008 v 14:08 | Reagovat

ty koukam pekne cestujes. u guilfordu jsem byla taky. je tam taky hezky. jen jsem mela tak bybly kolo, ze jsem na nem skoro nejezdila, skoda.

jinak to tu mas pekny, zatim jsem se od zacatu docetla sem, ale pokracuju... ty taky pokracuj ;)

4 au-pair-kata au-pair-kata | 17. srpna 2012 v 18:05 | Reagovat

krásní kluci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama