Čtvrtek, 11.září 2008, večer

12. září 2008 v 2:32 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna

V pátek jsem měl babysitting, neboli Linda s Alim si šli večer zatrsat (Linda si stěžovala, že už měsíc nebyla nikde venku) a já jsem doma s klukama. Už se mi daří je úspěšně poslat do postele po osmé hodině a bez řečí. Celkem mi tenhle systém vyhovuje - v pátek zpravidla hlídám a pak mám volno od sobotního rána v podstatě až do pondělního odpoledne, kdy vyzvedám kluky ze školy. Přes prázdniny to bylo do pondělního rána.
V sobotu prší. Prší už týden, jen občas přestane. Občas i vykoukne sluníčko, ale ne na dlouho. Počasí je hodně proměnlivé. Dopoledne jsem doma. Moje klasická zábava - čtení, učení, internet. Odpoledne, asi v jednu, jdu za Žanetou. Sraz ve dvě hodiny před jejím domem. Cesta pěšky trvá asi čtyřicet minut a je to do pěkného kopce. Vyrážíme do parku a na golfová hřiště. Chvilkama prší. Jen se tak procházíme a povídáme si. Pak jdu domů. Rodinka si někam vyjela autem. Dávám věci do sušičky a já se suším vánkem větráčku z laptopu. Navečer mám sraz s kámoškou z Česka. Jedu vlakem na Victorii. V Carshaltonu nefunguje automat na jízdenky, tak jedu zadarmo. Pak metrem na Oxford Circus a tam už čeká Monika i se sestrou Andreou a kamarádkou Dášou.
Vedou mě do hospody, kde dřív Andrea pracovala. Popíjím pivo, holky pijí víno a povídáme si. Pak ještě do jiné hospody kousek dál, kde pro změnu pracovala Dáša. Tam jsme jen chvilku.
Odcházíme na metro. Já směrem Victoria a Carshalton, holky jedou na sever. Cestou z vlaku domů se stavuju v The Lord Palmerston, což je hospoda přes pár domů od našeho, na jedno pivo, abych se podíval, jak to tam vypadá.
Je už po desáté hodině a všichni jsou přátelští, někteří až moc. V jedenáct přicházím domů a jdu spát.
Nedělní dopoledne opět trávím doma v posteli a s knihou. V poledne jedu do Guildfordu za Lenkou. Ozvala se mi přes adresář au-pair na internetu. Trošku jsme to její město prošli a prozkoumali, objevili zajímavá místa, hlavně jsme si popovídali.
V pět se loučíme. Večer doma zase nikdo není. Dávám si sprchu a jdu do postele.
Pondělní dopoledne je deštivé, takže jsme doma. Hrajeme karty, hru s padajícíma opicema, skládáme puzzle, nebo se díváme na televizi. Odpoledne jdeme na nádraží pro noviny, míříme k potoku a pouštíme lodičky.
Večer se jdu projít. Došel jsem do Wallingtonu, zpět jdu jinou cestou.
Úterý je mnohem zábavnější. Napřed hrajeme takovou hru na policajty a schovku dohromady, navíc se chtějí nechat svazovat páskama z kimona na judo a pak se z toho snaží dostat. V poledne chtějí jít plavat, ale napřed musí pouklízet. Na bazéně jsme dvě hodiny. Po plavání malá svačinka a hned se jde do parku. Hrajeme fotbal. Oni dva proti mně. Jeden se na mě vždycky pověsí a druhý běhá s balónem přes brankovou čáru a střídají se. Prohrál jsem 2000:3. Ty tři góly se mi podařilo dát, když jsem je oba nějak chytil jednou rokou a druhou hodil balón do protější branky. Taky to občas kombinujeme s basketbalem. Po "fotbale" sbíráme kaštany. Kopu balón do větví, aby kaštany padaly. Máme 46 kaštanů a všechny mi je chtějí nacpat do kapes. Nakonec všichni běžíme na hřiště s kaštany po kapsách. Tam se jen chvilku houpeme na houpačkách a jdeme domů. Na šest vedu kluky do skautu. Tam se dovídáme, že skaut začíná v pět, takže tam trávíme poslední čtvrt hodiny a vracíme se domů. Večer se zase jdu projít. Tentokrát opačným směrem, jen tak se provětrat. Tak jako včera jsou ulice téměř prázdné. Jen občas projede nějaké auto.
Ve středu probíhá zase fotbal a pak zase sbíráme kaštany. Kopu, nebo házím opět balón do větví, aby nějaké kaštany ještě popadaly. Po hodince končíme se sbíráním a Oli říká, že ještě poslední dva, než odejdeme. Shazuju jeden a pak druhý, ale balón zůstává na stromě. Takže lezu na obrovský strom. Při té příležitosti shazuju ještě pár kaštanů dolů. Zbytek odpoledne jsme na hřišti na houpačkách a taky tam krmíme veverky.
Máme 108 kaštanů! Večer jede Linda s Maxem k doktorovi, udělalo se mu na boku pod hrudníkem několik velkých červených fleků. V devět se stavuje Žaneta a jdeme do parku. V půl jedenácté ji vyzvedá Lee a já jdu domů.
A dnes máme čtvrtek. Kluci jsou ve škole. Linda mi napsla e-mail, že to co má Max jsou asi neštovice a jestli jsem je v mládí neměl, tak že to je špatné. Já je naštěstí měl. Dopoledne se tady stavila Žaneta a pomohla mi vyžehlit pár triček. Dala si čaj, posvačila, pak ještě kávu a po poledni odjela. V půl třetí odjíždím vlakem z Carshaltonu směrem do centra. Ve škole je obrovská fronta před každou třídou. Je první školní den a mezi rodičema v šatech, oblecích a kravatách se v tričku se skupinou Wohnout (podepsaném od samotných Wohnoutů!) a v kraťasech krásně vyjímám. Vyzvedám, jako vždy, napřed Oliho a pak ubrečeného Maxe. Bolí ho ten bok. Učitelka říká, že celý den brečel. Chudák. Linda přichází domů brzo a bere ho ještě jednou k doktorovi. Pak mi říká, že je to něco jako po neštovicích, které už měl (?). Moc jsem jí nerozuměl. Ali vaří večeři a já jsem u sebe v pokoji. Ali má ramadán, takže přes den má půst a večer, dlouho do noci kouří dýmku u televize. Asi i s Lindou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama