Čtvrtek, 4.září 2008, zpět v Anglii

5. září 2008 v 17:26 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Po dvou týdnech jsem se rozhoupal zapsat něco do deníku. Po báječném dlouhém týdnu doma a návratu do Londýna sedím s klukama u televize, hrajeme karty. Tak tedy od začátku.

V pátek ráno vstávám v pět hodin. V šest přijíždím vlakem na stanici London Bridge. Při čekání na zpožděný vlak na Luton, který měl jet v 6:15 se dávám do řeči s chlápkem, který taky cestuje na Letiště. Je z Bulharska. Vrací se tam na dovolenou. Po chvilce se dozvídáme, že náš spoj je zrušený. Jdeme zjistit jiný spoj, ale nic kloudného nám nikdo neporadil, tak se vracíme čekat na další vlak, ale před turniketem zpět na nástupiště Bulhar zjišťuje, že ho bez lístku nepustí. Nechápu proč neměl lístek předtím. Asi ho ve spěchu nějak nestihl koupit. Vše probíhalo v totálním zmatku a rychlosti. Teda hlavně on běhal po nádraží jako poblázněný a křičel, že nestihne letadlo. Oběma nám to letí ve stejný čas, v 8:55. V 6:45 už sedíme ve vlaku a díváme se na v dálce mizící nádraží. Cesta do Lutonu trvá přibližně třičtvrtě hodiny, dalších deset minut je to autobusem z nádraží na letiště. Loučím se s Bulharem, který kouří před letištěm a jdu se odbavit. Luton je malé letiště a vše probíhá v klidu a rychle.
V devět se odlepujeme od země a v letové hladině 11km nad zemí, při rychlosti letadla 900km/h spokojeně usínám. Venku je svěžích mínus 60 stupňů.
Z ruzyně odjíždím autobusem, povídám si s pánem, který byl v Londýně na fotbale, a pak metrem na hlavní nádraží.
Vlakem do Olomouce, přesedám na vlak do Starého města, pak do Uherského Hradiště a tam mě v půl sedmé už vítají vysmáté obličeje Helči a Pavla. Vezou mě domů, cestou mi Pavel kupuje na benzince na přivítanou plechovku kozlíka. Doma se zdravím s rodiči, pak jdu navštívit sestru a její rodinu - švagra a neteře. Ještě běžím pozdravit dědečka a hned zpět domů něco povečeřet.
V devět už běžím na Mirovu svícu, která se pořádá na jeho staveništi/zbořeništi. Cestou kupuju v hospodě brambůrky a pivní půllitr, protože jsem si ho zapoměl vzít z domu. V pološeru se vítám s kamarády a už mi Gurin točí pivo. Griluje se maso a vládne dobrá nálada. V průběhu noci kamarádi odcházejí. A já si přeju mít táborák. Mirek vznáší podmínku, že na oheň musí být vykopaná jáma. Fasuju rýč a pod světlem lampy kopu díru do země. Metr široká a už nevím jak hluboká jáma se naplňuje s Kanyho pomocí dřevem a za pár minut už šlehají plameny až do nebe. Kany statečně přikládá. Z koleček rovnou do plamenů. Nad ránem, už jen já s Mirkem, kouříme obrovské doutníky, na oslavu jeho ještě trvající, ale pomalu se krátící svobody. Svítá. Rozhodli jsme se nevzdát a bečku dopít. V devět hodin se přesouváme kolem koupaliště na zahrádku na hale. Objednávám si pivo a sklenici mléka. Pálí mě žáha. Piju mléko, pak jen usrkávám pivo a pomalu odcházím domů. Mirek zůstává. Doma zdravím na dvorku sedící rodiče, dávám si zelňačku a padám do postele. Po probuzení ve čtyři hodiny se radši dívám do mobilu na datum, jestli náhodou už není neděle ráno. Zbytek dne trávím doma. Čtu si, dívám se na filmy, nebo brnkám na kytaru.
V neděli jdu pozdravit babičku, protože jsem ji v pátek nezastihl doma. Jinak se nic neděje. Odpoledne jdeme s Pavlem a Richardem do pizzerky na kafe. Večer se přesunujeme do baru k Milanovi, později přichází i Kany s Gurinem.
V pondělí vztávám brzo. Napřed se jedu projet na bruslích, pak jdu do obchodu, koupit si něco na snídani a taky noviny. Snídám na dvorku a ranní sluníčko příjemně hřeje. V devět už jsem v monterkách na poli a společně s babičkou sbíráme vyorané brambory. Ač na dovolené, přece kopu brambory. Ale nejde nepomoct. Postupně se přidává dědeček, přijíždí sestra s celou rodinou taťka a mamka. Později přijíždí i strýc.
V poledne máme půlku, která je vyoraná, posbíránu a zbytek nás čeká zítra. Pak se jedu projet po okolí na naší staré babetě.
Doma si dávám rychle sprchu a běžím na koupaliště. Počasí není zrovna ideální a na koupališti je tak dvacet lidí, ale to mi nevadí. Tohle mi v Anglii chybělo. Navíc tam potkávám plavčici Janu, takže si je s kým povídat. Párkrát jsem si zaplaval, dokonce jsem se trochu opálil a v šest jdu domů. Večer jedu do Hradiště a jdeme na kafe s Helčou.
Úterní ráno je podobné předešlému. Brusle, nákup, snídaně a brambory. V poledne už je i zbytek brambor ve sklepě. Po obědě jdu pozdravit mé bývalé spolupracovníky do práce. Zdržel jsem se dýl, než jsem chtěl, takže rychle běžím na čtvrt na dvě na spining. Večer v osm vyzvedám Ríšu a jedem si zaplavat do Brodu na bazén. Potkáváme se tam s Gurinem. Řádíme, běháme, skáčeme, jezdíme a plaveme. Dávám si saunu. To mi chybělo. V deset odjíždíme a rovnou do pizzerky na malou večeři. Potkáváme tam Toma a domlouváme se s ním na zítřejší volejbal.
Ve středu jdu před volejbalem ještě na koupaliště. Potkávám tam tentokrát plavčici Lenku, takže si povídáme. Počasí už je dobré a je tam i víc lidí. Koupu se, plavu, povídáme si a po jedné hodině odpoledne přicházejí kluci. Vedle koupaliště je plážový volejbal. Jsme čtyři: Gurin, Kany, Tom a já. Ze začátku mi to moc nejde, postupně je to o hodně lepší a hru si báječně užíváme. Konečně jsem se taky opálil. Po volejbalu jsme na koupališti. Odpoledne chystám na dvoře věci na grilování. V šest přichází Kany s Jituš, pak Pavel, Ríša s Evou, Tom s Krystinou, Gurin s Janou a na konec Mira s Ivou a Marťou.
Akce se protahuje do noci. Ve tři vyhazuju poslední vytrvalce a jdu spát.
A další lehce pracovní den je čtvrtek. Dopoledne jedeme s taťkou posekat trávu na naší slivovičníkové plantáži. V deset už jsme i doma. Hned vyrážím pro Richarda a jedem do Hradiště. Potřebuju nakoupit nějaké věci, ale nesehnal jsem nic z toho, co jsem chtěl. V poledne máme sraz na koupališti, opět jdeme hrát volejbal. Tentokrát je nás s Pavlem a Rýšou šest.
Po volejbalu blbneme na koupališti a plavčice Lenka radši odchází na druhou stranu, když vidí, co tam vyvádíme. Večer ještě jednou do Hradiště, tantokrát na kafe s Monikou.
Pátek: Dopoledne jedeme s taťkou do Brodu nakoupit nějaké věci pro mě. Pak projížďka s Kanym na bruslích po stezce do Lhoty.
Odpoledne jedu do Hradiště, s Monikou chodíme po obchodech a konečně jsem koupil vše co jsem chtěl koupit a dokonce i něco víc. Ještě se jedeme podívat na Velehrad a v půl sedmé už jedu domů.
Na sedmou večer jdu na masáž, takže jedu hned tam. Další věc na kterou jsem byl zvyklý a chyběla mi. Doma jen trochu večeřím a jdu ven. Napřed na chvilku k Milckovi do baru za klukama a pak dolů do dalšího baru, kde mají bývalý kolegové hasiči večírek. V krbu se udí klobásky. Po půlnoci jedem společně s Gurinem na kolech domů.
Sobota: Je krásné prosluněné ráno. Vstávám v sedm. Sprcha, snídaně, k sestře pro nějaké věci, něco vyřídit na náměstí. Beru si na sebe oblek a před devátou mě Mira vyzvedá. V jedenáct už stojím na radnici vedle Martiny a před námi Mirek s Ivou. Místostarosta je oddal, my s Marťou jim to odsvědčili a už jsou svoji.
Pak probíhá nějaké focení. Po poledni na tvrzi začíná hostina a pomalu s ubývajícím vínem ve džbánech se rozjíždí zábava. Kapela hraje, tančí se. Jí se, pije se, hoduje se. Nevěsta byla unesena, nalezena a vykoupena. Lampiony byly zapáleny a vypuštěny do nebe. Zpívalo se. Svatba probíhala do noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | 12. září 2008 v 14:25 | Reagovat

nafuka kope brambory? Jsem prekvapena :-) a nevesta ma uchvatny saty jestli si to neprecte tak ji to urcite vyrid :-) jinak super fotecky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama