Neděle, 21.září 2008

22. září 2008 v 11:18 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna

V sobotu jedu do Suttonu, abych se tam ve tři hodiny potkal se Žanetou. Jdeme si sednout do parčíku za kostelem. Týden jsme se neviděli, tak máme desítky témat na probrání. Ve čtyři mám sraz s Laiou před školou, jdu ji tam tedy vyzvednout. Seznamuju ji s Žanetou. Rozumí si a to je dobře. V pět jdeme do obchodu koupit pár piv na večer. Jedno si jdeme dát ještě společně se Žanetou do parku. Dnes má hlídání, tak za chvilku odjíždí na kole domů a já s Laiou jdeme na vlak.

Jedeme na Victorii, odtud metrem napřed do Camden Town, že se tam trošku porozhlédneme a pak pěšky k Camden Centre na Euston Road. V devět hodin tam má hrát Čechomor. Máme ještě chvilku čas, tak na schodcích za tím domem dopíjíme piva a chodíme čůrat do protějšího pubu. V devět jdeme ke vchodu, který je z přední strany budovy a vítá nás dlouhá fronta, tak se zařazujeme na její konec, aby nám za pár minut oznámila paní od organizátorů, že pokud nemáme lístek, tak máme jít do protější fronty, která je ještě delší. A lístek samozřejmě nemáme.


Teprve v půl desáté se dává do pohybu lístková fronta, až po ní přichází na řadu bezlístková fronta. V půl jedenácté se dostáváme ke vchodu, kde nás prohledává ostraha a u pultíku o kousek dále kupujeme lístek za £12. Vcházíme do sálu s parketem a pár stoly kolem. Připadám si jako doma před koncertem Tří sester. Sál, prozářený zeleným a červeným světlem mýhajících se reflektorů, je do půlky zaplněný česky mluvícíma lidma, popíjejícíma české pivo. Občas někdo upadne. Z aparatury se line česká hudba všech žánrů. S plechovkou Budvaru si sedáme na zem a čekáme, kdy přijdou na pódium hudebníci.

Naštěstí to netrvá dlouho. Ale i tak začínají o dvě hodiny později - v jedenáct. Kromě organizačních problémů zjišťuju v zápětí další nedostatky: Hrají bez bubeníka, důvod nevím a mistr zvukař si asi zapoměl uši doma. Nicméně tuhle hudbu mám rád, takže si to i tak užívám a Laia se taky pohupuje do rytmu. Je unešena houslemi i harmonikou, na které z punkových koncertů moc zvyklá není.






V půl jedné vystoupení končí. Zkoušíme jít na metro, ale už nejezdí, tak musíme jet autobusem. Chytli jsme poslední večerní. Jedeme na Waterloo Station, ale vlaky už taky nejezdí. Od Waterloo by měl jet noční autobus do Suttonu, ale nenacházíme ani jeho zastávku, ani nikoho, kdy by nám poradil. Jdeme prázdným městem na Victorii, odkud vím, že určitě noční autobusy do Sttonu jezdí. Už tam čeká spousta lidí, ale podle předepsaných časů autobus nepřijíždí, tak lehce prochlazení čekáme s nimi.

Ve tři hodiny konečně odjíždíme v autobuse plném ospalých, nebo spících lidí. Nemluvíme. Únava nám nedovoluje přemýšlet a mluvit anglicky. Během hodinové cesty jsem na chvilku usnul a mezi tím se autobus postupně na četných zastávkách vylidnil.

V Suttonu ještě čekám s Laiou na její autobus domů. Deset minut nám připadá jako věčnost. Promrzlý, unavený, hladový, ale celkem spokojený jdu pěšky do Carshaltonu. Jede mi tam noční dvěstětřináctka, ale nevím odkud, tak jdu pěšky. Cesta mi trvá dvacet minut a na křižovatce, kousek od zastávky, mě ten autobus míjí. Já jdu do leva, autobus odbočuje v pravo. V půl páté přicházím domů. Náročný večer. Jdu spát.
Dnes dopoledne mi napsala Laia, že jede zase do Londýna, ozvala se jí přes internet nějaká italka, mají se tam dnes potkat a prý jestli nechci jet taky. Nechce se mi být doma, tak se přidávám.S Laiou máme sraz ve čtyři hodiny na Waterloo. S Larou, jak se ta holka jmenuje, máme sraz u zastávky metra Westminster, ale píše, že se zdrží. Objevuje se až v pět hodin. Laia, Lara a já. Jdeme městem kousek nahoru. U Leicester Square si sedáme na zahrádku před italskou kavárnou, popíjíme kafé a povídáme si až do večera.

S Laiou se v osm večer vracíme na Waterloo, sedáme na vlak a jedeme domů. Laia jede rovnou domů, já musím přesedat na Clapham Junction.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martina martina | 23. září 2008 v 21:55 | Reagovat

to je furt někdo novej.. :) ale je vidět, že si to tam užíváš a to je hlavní. Měj se :)

2 Michal Michal | Web | 24. září 2008 v 14:01 | Reagovat

Kamarádů není nikdy dost. To se pak hned líp plánují akce a výlety :)

3 Lenka z Plzně Lenka z Plzně | 1. října 2009 v 2:27 | Reagovat

už jsem musela zapojit noťas do elektriky. je půl třetí, ale nedá mi to vypnout a jít spát :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama