Pátek, 19.září 2008

19. září 2008 v 12:42 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
V sobotu jsme navštívili s Lenkou z Guildfordu Stonehenge.

Ráno jsem vyjel v osm hodin vlakem z Carshaltonu. Zpáteční lístek do Salisbury stojí £25,20. Napřed ale jedu do Epsomu a tam přesedám do vlaku na Guildford vyzvednout Lenku. Z Guildfordu jedeme kousek do Wokingu a odtud, ve čtvrt na jedenáct, už přímo do Salisbury. Cesta trvá něco málo přes hodinu. Napřed se procházíme po městě, kde je taky hodně zajímavostí k vidění. Hlavní atrakcí je St. Mary's Cathedral.










Po poledni jdeme na autobus s kterým se svezeme do Amesbury. Lístek stojí £3,70. Z Amesburyje to dvě míle na Stonehenge. Dá se jet taky speciální linkou až na stonehenge, ale to se nám zdá za £11 zbytečně drahé. Už tak jsme dost utratili za vlak. Autobusy jezdí každou půl hodinu. Z Amesbury tedy jdeme pěšky. Je to tak hodina chůze. Jdem sami.


Kousek jsme si sice zašli kvůli špatné ceduli, ale aspoň jsme viděli celou krajinu a Stonehenge z dálky. To taky stojí za to.




Vstup stojí £6,50, ale jdou uplatnit různé slevy. Chvilku se procházíme kolem těch kamenů. Lepší by to bylo, kdyby tam nebylo tolik lidí a kdyby se dalo jít až k tomu. Ale i tak je to zajímavé místo.



Pokud má člověk příležitost ho navštívit, tak jako já, tím, že jsem tady v Anglii, tak to stojí za to. Ovšem pokud je tady člověk třeba jen na týden a nemá zrovna cestu kolem, tak výlet na Stonehenge není moc prakticky využitý čas. Ve tři hodiny odchízíme, ve čtyři přicházíme zpět do Amesbury na malé autobusové nádraží.

Nejedeme až do Salisbury, ale vysedáme o pár zastávek dříve, abychom se podívali na Old Sarum. Kopec se říceninou hradu. K bráně jsme dorazili přesně v pět a přesně v pět se zavírá. Správce nám doporučil, ať příjdeme zítra. Ale i kolem je moc hezky.







Procházíme si základy staré katedrály. Skoro nikdo tu tak "pozdě večer" není, na rozdíl od davů turistů u Stonehenge. Slunce je už jen kousek nad horizontem a dlouhé stíny kamenů a kopečků na nízkém trávníku dotvářejí příjemnou atmosféru tohoto místa.

Do Salisbury se vracíme pěšky, nechce se nám čekat na autobus u rušné silnice.

Sedáme na vlak a se zapadajícím sluncem v zádech si v uhánějícím vlaku spokojeně povídáme o dnešním výletu.

Ve Wokingu se rozdělujeme. Lenka přesedá na vlak do Guildfordu, kde bude za deset minut, já musím jet až na Clapham Junction a odtud se vrátit do Carshaltonu.
Neděle.


Dopoledne jedu do Suttonu za Fahadem do obchodu. Měl pro mě mít dobré zprávy, ale nemá. Zatím. Pak se mělo jít se Žanetou a Leem do Guildfordu lozit na stěnu. Nejede se, Leemu je špatně. Píšou mi to v jednu odpoledne, chvilku před tím, než se má jet. Takže si jen tak v rychlosti dělám oběd, a v půl třetí odjíždím do Londýna. Je tam nějaký festival. Jedu bez lístku, třeba ušetřím. Snad se Linda brzo rozhodne mi koupit měsíční lístek, který potřebuju pro vyzvedání kluký ze školy, abych si ho nemusel kupovat každý den. Jedu na Watterloo Station, kde nejsou turnikety a o víkendu ani žádná kontrola, takže jsem ušetřil. Kolem řeky jsou davy lidí, spousta stánků a pár pódií. Od včerejška probíhá mezi Westminster Bridge a Tower Bridge Thames Festival.
































Ani jsem netušil, že si to tak užiju. Některé atrakce a hlavně vystoupení byly úžasné. Nejlepší byl chlápek, který vytvářel hudbu jen pomocí hlasu a úst.



Říká se tomu Beatbox a ten chlápek si říká Pete Box.

Večer jedu domů. Zase bez lístku. Doma mi Linda říká, že si tu měsíční mám koupit a dává mi peníze. Mám radost, můžu si zase kdykoliv jezdit zdarma do centra a taky na opačnou stranu do Suttonu, odkud ten lístek platí. Prostě od Suttonu až po jakoukoliv stanici v centru. Večer se ještě stavuje na chvilku Žaneta, tak jdeme pokecat do parku.
V pondělí večer mi píše Žaneta, že pojedem do Guildfordu na tu horolezeckou stěnu. V půl sedmé mě s Leem vyzvedávají. Vezu se v zadu v jeho dodávce. Cesta trvá dlouho, skoro hodinu. Po zaplacení šesti Liber fasuju sedák a boty a jde se lozit. Je tam dost lidí, nicméně pořád spousta volných stěn. Napřed nám Lee trošku ukazuje co a jak, kde jsou jaké stěny a postupně některé zkušíme. Zavírá se v deset, ale už půl hodiny před tím jen relaxuju a dívám se. Ručičky nejsou zvyklé, ale tenhle sport mě baví, takže budu muset trénovat. Odjíždíme domů a ještě se stavujeme v Carshaltonu na pivo.
V úterý mám na půl desáté školu. Ve třídě se nás sešlo třináct. Od dvaceti po pětačtyřicet let. Je to jako nová rada OSN v zastoupení Maďarska, Lotyšska, Pákistánu, Srí Lanky, Litvy, Iránu, Thaiwanu, Španělska, Korey a České Republiky. Další tři národnosti nevím, protože přišly pozdě. Plus učitelka Merces, které je z Brazílie. Merces je velmi milá, vtipná a celkově fajn. V mých letech je ve třídě Tom z Maďarska a Španělka Laia. S oběma jsem se zkamarádil. Celkově je většina lidí ve třídě veselá a usměvavá. A taky jsme hlavně na podobné úrovni s angličtinou. Samozřejmě je to proto, že se před rozdělením do tříd provedl pohovor.
Další hodina proběhla ve čtvrtek. Už se pomalu začínáme učit. V úterý jsme se hlavně seznamovali. Zatím všechno chápu a všemu rozumím. Trošku se změnil zasedací pořádek. Laia sedí po mé levici a Tom po má pravici. Navíc přibyla ještě jedna nová paní - Fatima. Odpoledne jsme šli s klukama ze školy rovnou na tenisové kurty, které jsme nedávno objevili kousek od Skautu. Jsou zdarma. Navíc je nádherné prosluněné odpoledne. Našli jsme tři tenisové míčky a já tam zapoměl knihu, pro kterou jsem dnes, v pátek ráno, běžel a úspěšně nalezl tam, kde jsem ji nechal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | 23. září 2008 v 22:01 | Reagovat

auu, máš to super, hlavně ten chlápek se mě líbil, čao

2 Michal Michal | Web | 24. září 2008 v 14:04 | Reagovat

Díky. Jen by mě zajímalo, která Monika jsi :)

Monika - má sestra?

Monika z Londýna?

Monika z Popic?

Nebo úplně jiná Monika?

3 Monika Monika | 11. října 2008 v 20:55 | Reagovat

uhádl jsi ségra :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama