Středa, 24.září 2008

24. září 2008 v 23:27 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Pondělí proběhlo jako obvykle, stejně tak úterý.

V úterý jsem byl navíc ve škole. Přibyla další paní, takže už je nás ve třídě dohromady čtrnáct. Ale chybělo asi tak pět lidí, včetně Toma se kterým jsem chtěl mluvit. Snad ve čtvrtek příjde. I dnešek, středa, byl jako jiné dny. To znamená, že jsem ráno trošku pouklízel ze stolu talířky po snídani, navíc jsem vyžehlil klukům pár košil do školy. Nacpal jsem nějaké prádlo do pračky. Před půl třetí vycházím z domu na vlak, který jezdí v půl. Cesta na vlak trvá asi šest minut. Cesta vlakem do centra na Victorii trvá půl hodiny. Ve vlaku si obvykle čtu knížku. Zrovna mám rozečtenu Filozofii pro kždého. Z Victorie ke škole na Eaton Square, odkud kluky vyzvedám, jdu asi deset minut. Před školou už postávají rodičové, služky, řidiči a možná i jiní au-pair.


Je to prestižní chlapecká škola. Kluci mají malinké zelená saka a červeno-zelené pruhované kravaty. Vypadají jako skřítci a občas když jdeme ze školy, tak si nás fotí turisti. Ve škole jdu po schodech do třetího patra, kde má třídu Oliver. Při odchodu si podávají s učitelkou ruce.

Běžíme dolů, do vedlejšího vchodu a zase nahoru, tentokrát jen do druhého patra, kde má třídu Max. Učitelka podá ruku, něco mu poví, třeba ho pochválí, nebo něco připomene a jdeme dolů. Schodiště jsou v té škole celkem úzká, takže tam projdou vedle sebe stěží dva lidé no a Angličani mají takovou vlastnost, že se dokáží zastavit a začít si povídat zrovna v tom nejužším místě. Není to náhoda, ani nějaká moje zaujatost, prostě to tak je. Například nedávno se mi stalo, že jsem spěchal k vlaku spolu s dalšími lidmi a před námi šli kluk s holkou a tlačili kočárek. Šli jsme podél vlaku a ti dva se prostě zastavili a začali něco hledat v tom kočárku zrovna když míjeli sloup, takže dav lidí musel čekat, až ti dva najdou co hledají a půjdou dál. No a stejně tak to je v té škole. Úzké schodiště, dav lidí proudí nahoru a dav lidí dolů. No a do toho se pletou děti ze všech stran a všechny "brzdí", což je však celkem normální, ale když to dělají dospělí lidé, tak mi to hlava moc nebere. Bylo by mi to fuk, ale s klukama spěcháme na vlak, který odjíždí 15:50 a pokud se mi podaří je donutit opravdu si pohnout, tak ho stíháme. Další jede až za půl hodiny. Bylo by mi to jedno, jestli jedu dřív, nebo později, protože stejně musím být s klukama, je to jejich čas, jenže udržet je půl hodiny v klidu je celkem náročné, takže ze chvilku lozí přes turnikety, běhají, prolézají zábrany, nebo se válejí po zemi. Kdo byl někdy na Victorii, tak ví, jak je to nádraží velké a kolik se tam pohybuje lidí. Ve vlaku se je snažím donutit udělat úkoly. Občas se to daří, občas ne.




Doma pokračuje trápení s úkoly a pak podle času buď nějaké hry, nebo jdeme ven. Zrovna dnes psala Linda, jestli bych je nemohl večer pohlídat. V půl sedmé jsem nacpal do vany Maxe, v sedm se mi podařilo ho dostat z vody. S Oliverem je to horší. Dívá se na televizi a to je špatně. Nechce se jít koupat, prý jedině když mu dám čokoládu. Samozřejmě na mě nic takového neplatí, ale horší je, jak ho dostat do té vany. Vyhlašuju ultimáta, jako že v půl osmé prostě půjde z vany, ať je tam dvacet minut, nebo třeba minutu. Nevím co ho to popadlo, ale prostě nechtěl jít, přitom se koupe rád. Nakonec tam pět minut před půl vlezl. V půl jsem ho vytáhl a to se mu nelíbilo. Jeho smůla. Třeba si to příště uvědomí. Další problém nastává: nechtějí jít do postele. Ultimátum: ve třičtvrtě zhasínám světlo. Kluci si rádi před spaním čtou, jenže dělají kraviny a do postelí se soukají něco málo před třičtvrtě. Začínají číst a za chvilku jim zhasínám světlo. To se jim nelíbí, takže jim vysvětluju, že kdyby poslouchali, tak si mohli číst mnohem delší dobu. Když je jdu za chvilku zkontrolovat, leží na zemi a čtou si v proužku světla z chodby. Posílám je do postele, zhasínám i na chodbě a zdá se, že už bude klid. Dnes večer mi pěkně pili krev. Ještě že jsem klidný člověk.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 martina martina | 25. září 2008 v 11:14 | Reagovat

haha, tak ty jsi na mě pěkně drsnej :D

2 Michal Michal | Web | 25. září 2008 v 14:38 | Reagovat

To se Ti jen zdá, Marťo. Oni moc dobře vědí, co je v pořádku a co ne. Co můžou dělat a co už je špatně. Večer musí chodit spát v půl osmé, protože když řádí třeba do devíti (jako den před tím s Alim - hrál s nima Playstation), tak je ráno není možné dostat z postele a pak nestíhají vlak, příjdou pozdě do školy, Linda pozdě do práce... Mě by to bylo celkem jedno, ale je to moje práce, tak ji dělám jak umím a pokud možno ke konečné spokojenosti všech :)

3 martina martina | 25. září 2008 v 19:40 | Reagovat

tak to potom jo :)

4 Michal Michal | Web | 25. září 2008 v 20:03 | Reagovat

No tak vidíš :)

5 martina martina | 25. září 2008 v 21:34 | Reagovat

ale já bych ani jednim bejt nechtěla :)

6 Michal Michal | Web | 25. září 2008 v 22:57 | Reagovat

Oni i přes to všechno mají jiný názor než Ty :)

7 IVA IVA | 16. srpna 2011 v 21:22 | Reagovat

teda, takoví malí a ze školy jdou po 15.30? nekoukaj na tv a po nocích čtou knížky????
TO NEJSOU DĚTI!!!! O_O

8 LadyChristin LadyChristin | Web | 16. května 2012 v 17:14 | Reagovat

IVA: Proč by to nebyly děti? Já na tom nic špatného nevidím. Tam to je hold trošku jiné, než tady v ČR, takže  tím pádem nechápu, co se ti na tom nezdá? (Nemyslím to ve zlém). Z toho, co jsem přečetla, jsem pochopila, že to jsou pěkní raubíři. :-D
Jinak autorovi tohohle blogu musím moc poděkovat, protože se na au-pairing chystám (...což je zrovna u mě aktuální až tak za tři nebo sedm let :D ) a tak nějak jsem nadšená z každé informace a zkušenosti jiných. Deník byl geniální nápad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama