Pátek, 10.října 2008

10. října 2008 v 14:17 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Minulý pátek proběhl lehce sportovně.

Maxova třída měla "Parents' Footbal match". Fotbalový zápas kluků proti otcům. Otec těch mých dvou svěřenců se k nim nezná, tak jsem ho pro tentokrát zastoupil a zahrál jsem si s bohatýma tatínkama proti rozmazleným synáčkům. Měl jsem být v bráně, ale nějaký tatínek nemohl přijít, tak ho zastoupila maminka a byla v bráně ona. Já byl RD (right defence). Kluci (samozřejmě) vyhráli 5:3. Hrálo se na Clapham Common parku a zápas končí ve tři hodiny. Svezl jsem se s klukama školním autobudem ke škole, abych mohl vyzvednout Oliho. Večer chci jít na koncert Jarka Nohavici, ale na internetu zjišťuju, že je vyprodáno. Chtěl jsem si lístky koupit až na místě. Pro příště jsem poučen. Mám volný večer, tak jedu do centra a při té příležitosti se potkám s Wendy, která mi psala na blogu a zrovna je v Londýě. Jenže nastává problém v komunikaci. SMSky nepřicházejí, takže se nepotkáváme. Jdu se aspoň kousek projít večerním Londýnem, když už jsem sem půl hodiny jel. Pod Trafalgar Square jdu do hospůdky na jednoho Guinnessa. Dávám se do řeči s nějakým Španělem. Je tu prý už šest let, ale připadá mi, že mluví asi jako já první den tady. Na otázku, proč nejde do školy, mi odpovídá nějaké sprosté slova, ty mu jdou dobře. Kupuje mi další pivo i přes to, že ho ujišťuju, že já mu pivo nekoupím. Tak nějak se spolu bavíme a nevím jak, ale podařilo se mu pozvat nějaké dvě holky na drink. Chvilku se s něma bavíme a pak holky odcházejí ke svému stolu. Už je mi jasné, jak se mu podařilo je zaujmout. Holky prostě jen chtěli něco k pití, tak proč by si to nenechaly koupit od někoho jiného. Za chvilku se loučím se Španělem i já a odcházím. Slibuju mu ještě, že až se potkáme příště, tak mu koupím pivo já. Dnas asi neměl svůj šťastný den. Odjíždím vlakem z Watterloo Station a v deset jsem doma. Cestou domů se mi konečně ozvala Wendy, tak se aspoň domlouváme na zítřek.

Sobota: V deset dopoledne se potkávám na Victorii s Wendy. Napřed jedeme vlakem do Haywards Heath, kde Wendy před rokem byla jako au-pair. Napřed jdeme navštívit její kamarády, kteří tu bydlí a pak jde navštívit tu její bývalou rodinu. Já zůstávám u těch kamarádů. Míša a Radim (nevím, jestli si ty jména pamatuju správně). Odpoledne od nich vyrážíme do Brightonu. Dnes je nějaká výluka, takže z Haywards Heath jedeme náhradním spojem - autobusem. Tím pádem i cesta trvá trošku dýl. V Brightonu fouká neuvěřitelný vítr, na moři jsou několikametrové vlny, ale všechno dohromady to vytváří krásnou a zajímavou podívanou. A navíc to ve mně opět probudilo touhu po moři. Jedno budu námořníkem. Cestou zpět se mi Wendy snaží namluvit, že dělala v Brightonu barovou tanečnici a ať to o ní napíšu do blogu, ale já moc dobře vím, že byla au-pair v Haywards Heath. Jedu s Wendy na Victorii a pak metrem až na Tower Hill, protože tam musí přesedat a jít kus pěšky. Je už večer a tma, tak ji doprovázím, aby neměla strach a aby nezabloudila. Využívám toho, že jsem u Toweru - konečně si projdu celé nábřeží od Toweru až k Westminster Bridhe. V půli cesty se stavuju v nějakém pubu na pivko a pokračuju dál. Domů dorážím nějak kolem jedenácté.

V neděli dopoledne mi volá Žaneta, že chce jít někam ven. Plán by to byl dobrý, kdyby nepršelo. Přece jen se nechávám přemluvit a domlouváme se, že já vyjdu v jednu hodinu z domu, ona vyjede na kole o dvacet minut později a potkáme se někde zhruba v půli cesty. Předem vím, že vyrazí pozdě, že to prostě z nějakého důvodu nestihne. A taky že ano. Vyrazila z domu asi s půlhodinovým zpožděním, když už jsem byl pár metrů od jejího domu a volal jí. Ještě nikdy jsem ji neviděl přijít někam včas. Ani mi nenapsala, že má zpoždění, ani se neomluvila, až jsme se potkali, takže mě to pěkně vytočilo. Prší, jdeme si sednout do kavárny v Oaks parku. Jsem celý promočený, tak si chvilku povídáme a pak jdu domů, protože je mi zima.

V úterý proběhla škola. Večer se stavila Žaneta, že si jde s Leem zaplavat jestli se nechci přidat. Chci. Trošku blbneme, skáčeme a děláme kraviny, takže plavčík na nás pořád něco volá. Ještě že mu nerozumím. Po plavání jdeme na pivko a hrajeme šipky. Lee vyhrává.

Přes týden jsem konečně opravil kolo. Koupil jsem nový plášť za patnáct Liber. V tom starém byla z boku díra a kvůli tomu praskla i duše. Ve středu jsem zalepil duši a dal nový plášť. Zdále so to být v pořádku, ale ve čtvrtek ráno jsem musel to kolo (zadní) dofoukat, protože bylo prázdné. Dojel jsme na tom v pohodě do školy i ze školy, ale hned odpoledne jsem duši vyměnil za novou, kterou jsem měl koupenou už dříve, hned jak jsem začal jezdit na kole.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wendy Wendy | E-mail | 10. října 2008 v 22:46 | Reagovat

No konečně..jsem na to už čekala:-)

2 Michal Michal | Web | 11. října 2008 v 1:12 | Reagovat

Omlouvám se za zpoždění. Snad se jednou polepším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama