Pondělí, 27.října 2008

28. října 2008 v 14:40 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
Minulý pátek jsem hlídal kluky, Linda byla v kině a pak asi s Alim. Ali smaží burgery u Mc' Donalda v kině ve Wimbledonu a občas pracuje i v pátek večer, tak ho tam asi byla navštívit a pak si vyrazili ven.

V sobotu ráno jedu na kole do Suttonu ke škole, kde na mě čeká Martin a jedeme společně zpět do Carshaltonu. Martin si chce koupit přes internet iPod, ale nemá bankovní účet, z kterého by to zaplatil. Plán je takový: Uložíme peníze na můj účet a já mu to objednám a zaplatím. Ale zjišťujeme, že má banka v sobotu zavřeno, tak mi dává peníze, abych je uložil a objednal to v pondělí. Cestou domů se stavuju v obchodě, koupit nějaké suroviny na výrobu svačinky, protože odpoledne jedu na výlet. Dávám účet z obchodu na stůl v kuchyni, aby se přes noc proměnil v peníze. Balím se, chystám svačinku a v jedenáct vyrážím na vlak. Jedu do Wokingu, v jednu hodinu tam mám sraz s Lenkou, Radkou a bude s nima nějaká Polka, která má auto. Napřed se potkávám s Lenkou a pak společně úspěšně nalézáme i Radku s Karolínou na druhé straně vlakového nádraží, než jsme byli domluveni. Karolína je v UK dva a půl měsíce a anglicky moc nerozumí. Pár jednoduchých seznamovacích vět, testujeme podobnost polštiny s češtinou a vyjíždíme. Jedeme do Garden Wisley. Vstupné je čtyři Libry, ale radká má dvě volné vstupenky, takže se dělíme a každý platí jen dvě Libry. Procházíme zahrady, sady a políčka a naposled jdeme do velkého skleníku s vodopádem. V zahradách jsme strávili několik hodin, ale ani zdaleka jsme neprošli všechny její části, nicméně ty nejzajímavější místa jsme viděli. Radka se chce ještě podívat na výstaviště Mercedesu, které by mělo být někde poblíž, ale nedaří se nám jej najít, tak se nechávám vysadit a jdu na vlak domů. Už se stmívá, je půl sedmé a teprve mi volá Žaneta, že se vzbudila. Je mi jasné, že v osm, jak byl původní plán, se s Ivou nepotkáme. Tak jí píšu, že se pokusíme dorazit v devět. V devět teprve přijíždíme na Clapham Junction, kde máme přesednout a pokračovat dál na sever. Napřed nastává problém s jízdenkama. Pak ještě kupujeme víno, které si necháváme přímo v obchodě otevřit, ve stánku naproti jsem vyptal kelímek a už konečně naskakujeme na vlak. Před desátou přijíždíme na Sheperd's Bush, ale nemůžu se Ivě dovolat. Tak zkoušíme najít ten klub sami, ale nedaří se nám. Konečně za čtvrt hodinky se ozývá Iva a po chvilce hledání se nacházíme a vřele se vítáme. Mezi tím jsme dopili se Žanetou víno a jsme ve veselé náladě. Iva už asi taky něco vypila. Platíme vstupné pár Liber. Ve vnitř je několik lidí, které znám. Povídám si, občas jdeme se Žanetou zaskákat na parket. Hraje nějaká kapela - revival. Hrajou celkem dobře, takže skáču a křičím jak to nejvíc dovedu, dělám kraviny a všichni na mě koukají. Pár lidí se přidává, ale jinak jsou ti angláni nějací mrtví. Potřebovali by zažít pořádný punkový festival s kotlem žduchajících a válejících se v prachu do půl pasu vysvlečených punkáčů. To by potom teprvě věděli, co to znamená užít si koncert. Postávání u stolu střídám se skákáním. Nějak před dvanáctou z ničeho nic přichází černoch, že se zavírá. Je něco málo po půlnoci a klub narvaný bavícíma se lidma se zavírá. Chvilku se dohaduju s nekompromisním černochem, ale je opravdu neústupný, tak dopíjím zbytek vína. U vchodu mi říkají, že se skleničkou ven nemůžu, tak ji ještě rychle dopíjím. Chvilku postáváme před klubem a pak se rozcházíme a jedeme nočními autobusy domů.

Od pondělí do pátku mají kluci volno, takže je mám na starosti. Naštěstí to uteklo celkem rychle. V pondělí jsou kluci jak andílci. Tak hodní snad ještě nebyli. Přes poledne jsme několik hodin v parku. Naučil jsem Maxe skákat z houpačky, když je úpně nahoře. Doufám, že to Linda nikdy neuvidí. V úterý mám školu, takže si Linda vzala dovolenou a celý den mám volno. Ve třídě máme jednu hodně upovídanou černošku, která má neustálou potřebu mluvit o své rodné zemi. Je odněkud z Afriky. Snad ze Zimbabve? Nevím. Ale všichni ve třídě už víme, co je potřeba udělat, pokud tam kluk chce začít chodit s holkou; kolik je tam normální mít dětí; co všechno děti můžou dělat; atd. Bylo by to zajímavé, kdybych chodil do kurzu s názvem: "Drby z Afriky", ale na hodině angličtiny se to mě, ani ostatním moc nelíbí. Samozřejmě každý občas podotkne nějaké zajímavosti ze své země, když se toho tématu týká výuka, ale ta černoška je nezastavitelná. Navíc Tom odjel na týden domů do Maďarska a Násir z Pákistánu zmizel a nikdo o něm neví, takže jsem ve třídě jediný kluk a přes deset žen ze všech koutů světa, včetně učitelky. Občas se tedy kurz angličtiny mění na kurz "Drby nejen z Afriky". Odpoledne si čtu a večer jedu na kole do Wimbledonu zahrát si volejbal v YMCA. Hraje se každé úterý a Iva tam pravidelně chodí, takže se tam potkáváme. Hraje se dvě hodiny. První hodinu se ténuje a druhou hodinu se hraje. Dnes je nás prý téměř rekordí počet - 19 lidí. Probíhá to v malé tělocvičně, takže jsme se rozdělili na tři týmy po šesti lidech + jeden člověk se pořád nějak střídá. Někteří jsou úplní začátečníci, někteří jsou až moc dobří, nicméně hraje se mi dobře a užívám si to. Je tam spousta Čechů. Po volejbale si dáváme s Ivou malou sváču, doprovázím ji na vlak a jedu domů. Na kole to mám půl hodiny.

Středu trávím opět s klukama. Zase jsme vyrazili do parku. Pokaždé závodíme kdo tam bude první. Oni na kole a já běžím. Vyhrává ten, kdo se první dotkne druhé lavičky u chodníku. Max je pokaždé první a Oli druhý. Nechávám je vyhrávat, ať mají radost.

Ve čtvrtek mám školu a Linda má dovolenou, tak si vyjeli na nějakou farmu, aby kluci viděli, jak funguje příroda. Ve škole, tak jako v úterý, je to Michal verzus ženy celého světa s černou královnou. Není to tak zlé, jen si prostě občas některé nemůžou pomoct a povídají. Horší je, že Laia chce přejít do vyššího levelu, protože měla Angličtinu ve škole ve Španělsku a většinu z toho, co se učíme, už umí. Doma máme od úterka nové židle do kuchyně - jídelny. Jsou v krabicích, tak je večer s Lindou a klukama montujeme. Zítra nám přivezou nový jídelní stůl a novou postel pro Maxe. Když máme všechny čtyři židle hotové, tak si odnáším starý kuchyňský stůl a jednu starou židli k sobě do komůrky. Konečně mám stůl a židli.

Pátek musíme trávit doma a čekat, až nám přivezou ten nový nábytek. Před polednem volá a pak přichází Mara. Tráví tu tak půl hodinky, povídá si s klukama a občas prohodí pár vět se mnou. Stůl s postelí přívážejí ve čtyři hodiny. Mezi tím kluci pěkně řádili. Hlavně Oliver. To byla zřejmě náhrada za to klidné pondělí. Pak ještě Olimu uvízl prst v očku klíče, kterým jsme včera montovali židle. Přišel s brekem a nejradši bych mu to na tom prstu nechal, jak jsem byl vzteklý. Prst má v očku pěkně nacpaný a až za kloubem. Už se vidím, jak volám Lindě, ambulanci, hasiče a ještě do železářství. Kapka mycího prostředku a několik zručných pohybů však zahnaly mé živé představy. Přivezený nábytek vyřešil nehezkou atmosféru a už společně stěhujeme, šroubujeme a skládáme vše dohromady. Pak ještě klukům opravuji elektrickou autodráhu, lepím kolečko a když kolem desáte slyším, že neslyším žádný rachot, tak se jdu radši podívat nahoru. Podezřelé ticho vládne proto, že oba jsou po uši pod peřinou a spí. Linda s Alim jsou někde venku, jako téměř každý pátek.

V sobotu dopoledne se dívám na film. Kupuju si v Suttonu batoh, doma do něj balím věci a pak vlakem na černo na Waterloo station. Napřed jdu na Trafalgar Square, tam je národní muzeum. Dvě hodinky v muzeu, pak pěšky do Hyde Parku. Stejná parta jako minule, i s Ivou, hrajou volejbal. Pak se taky přidávám. Když se začíná stmívat, tak se balíme a já s Ivou odjíždím do Wimbledonu. Potkáváme se s Romanem a Katkou. Jdeme do Talk About. Trochu popíjíme, trochu tančíme. Užíváme si. Pak v noci dlouhá chůze do Raynes Parku. Tam bydlí Roman, u kterého budeme spát. S Ivou se ztrácíme, bloudíme a hledáme. Telefonujeme, zoufáme. Nakonec jsme nalezeni a zachráněni. Konečně unavené nožičky odpočívají v posteli a ovíněná hlava rychle usíná.

Před polednem s Ivou odcházíme od Romana. Katka odešla už ráno a Roman zůstává. Zdlouhavě cestujeme do Hinchley Wood, Iviného bydliště. Mezi tím mi bankomat sežral kartu, nacpali jsme se laciným a strašně mastným Fish & Chips v - podle Ivy - útulné kavárně, poslal jsem Žanetě do Španělska trochu kreditu na mobil, protože je prý ztracená a neustále trápili už tak hodně unavené nohy další chůzí. U Ivy instaluju nějaké programy, za což dostávám polévku. Už je zase večer. Jedeme autobudem do Kingstonu do Gazeba. V Gazebu sedí pár známých i neznámých Čecho-Slováků. Další postupně přicházejí. Přichází i Martin. Česky mluvící je i milá, upovídáná obsluha v podobě Nicol. V noci autobusem dvěstětřináctkou s Martinem do Suttonu. Ze Suttonu půl hodinky pěšky do Carshaltonu, protože autobus jede až téměř za hodinu. Doma mě vítá známý zvuk Aliho vodní dýmky a hlavně konečně moje postel, teplo a pocit "doma".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martina martina | 29. října 2008 v 17:37 | Reagovat

čoveče, ty tam jsi samá holka ;D

2 zuzka zuzka | 11. listopadu 2008 v 13:23 | Reagovat

a co jsi delal od 27.rijna?:-D pekne to flakas nafuko :-)

3 zuzka zuzka | 11. listopadu 2008 v 13:23 | Reagovat

a co jsi delal od 27.rijna?:-D pekne to flakas nafuko :-)

4 Michal Michal | Web | 11. listopadu 2008 v 13:41 | Reagovat

Cože, to už je taková doba? Nějak to flákám, že. Ale já se jednou polepším ;-)

5 zuzka zuzka | 18. listopadu 2008 v 20:18 | Reagovat

Uz je to presne 22 dni co jsi sem nenapsal.. Ja myslela ze to je denik a ne mesicnik :-)

6 Michal Michal | Web | 31. ledna 2009 v 10:06 | Reagovat

Tak uz jsem se polepsil a vcera to tady aktualizoval. Dnes mozna pridam i fotky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama