Úterý, 14.října 2008

15. října 2008 v 14:52 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna
V sobotu jsem chtěl jet na kole do Crystal Palace a Žaneta že se přidá. Crystal Palace je asi deset kilometrů severovýchodně a je to velké sportovní centrum. Žaneta se samozřejmě nezapře. V deset jsme měli vyjíždět a když jsem jí v půl jedenácté volal, že vyjíždím bez ní, tak mi řekla, že je už od rána na nějakém cleaningu s Petem. Je mi jedno, jestli jedu s ní, nebo sám, ale proč mi aspoň nedá vědět, abych nečekal, to nepochopím. Přestávám s ní plánovat jakékoliv akce. Vyjíždím směrem na Croydon. Jedu kolem Baddington parku a dál už to neznám. V Croydonu se na mě krásně usmívá cedule s nápisem Central London, tak ji poslouchám a jedu, kam ukazuje. Crystal Palace je z domu zhruba deset kilometrů, taže si tam můžu zajet kdykoliv jindy během dopoledne, ale dnes mám volnou celou sobotu, tak proč si nezajet trochu dál. V centru jsem za hodinu od výjezdu z domu. Je hodně hustá doprava, takže jsem tam dokonce rychleji než autobusy a ty mají ještě navíc vlastní pruh na silnici, takže jedou poměrně rychle. Autem je to nejpomalejší no a nejrychleji se do centra dostanu smozřejmě vlakem. Dnes si do Londýna vyjela Zuzka se Žanetou. Píšeme si, voláme si a po chvilce hledání se nacházíme. Holky jdou do Carnaby Street, tak se přidávám. Další cíl je Camden Town. Já tam jedu na kole, holky metrem. Nastává chyba ve spojení a už se nepotkáváme. Projel jsem si Camden na kole, posvačil čínské nudle a vydal se na cestu zpět. Opět se proplétám mezi nekonečnou řadou červených Doubledeckerů, černých taxíků a ostatních aut. Celý den je nádherně. Obloha bez mráčku a teplota se přehoupla přes dvacítku. Na chvilku se zastavuji u Temže a pokračuju dál na jih. Slunce se pomalu sune k horizontu Londýnských střech a já sjíždím dolů do Carshaltonu. Doma nikdo není. Dávám si sprchu, večeřím a pozdě večer vyrážím do vedlejšího pubu na Guinnessa.

Nedělní dopoledne trávím v posteli s laptopem na klíně, nebo s knížkou angličtiny. Píše mi Martin, kterému jsem ve středu volal. Žaneta sehnala nový seznam au-pair, kteří jsou tu přes stejnou agenturu. Našel jsem někoho poblíž a zavolal. Stejně jako tenkrát, druhý den po příjezdu, jsem volal Žanetě. Martin je au-pair někde v Cheamu. Píše mi, že nějaká jeho kamarádka jede hrát do Hyde parku volejbal a jestli se nechceme přidat. To se mi zamlouvá. Ve tři odpoledne se potkávám s Martinem před školou, parkujeme kola u nádraží a jdeme na vlak. Zjišťujeme, že dnes nejezdí ze Suttonu vlaky, protože probíhají nějaké opravy. Tohle je víkendové pravidlo. Vždy je někde výluka. Sedáme na náhradní autobus a pomalu se suneme do West Croydonu, odkud už se dá jet vlakem. Úspěšně jsme se dostali až do Hyde parku a nastává hledání Ivy a její party. Martin se s ní ještě neviděl, psali si jen přes internet, takže nevíme koho máme hledat. Problém je vyřešen rychlým telefonátem. Nastává seznamování, představování a u mě i úspěšné okamžité zapomenutí všech jmen. Hrajeme volejbal. Já s Martinem a ještě jedním klukem, proti třem holkám a dalšímu klukovi. Všichni Češi. Náš tým, ač v početním oslabení, vyhrává. Už se stmívá, tak se balíme. Dnes bylo zase nádherně, teplo. Na obloze ani mráček. Iva nám oznamuje, že se jede do Kingstonu, do hospody, kde se každou neděli schází parta jejích kamarádů, převážně Čechů a Slováků. Jedeme s ní jen já a Martin. S ostatníma se loučíme, protože bydlí v centru. Vlakem a autobusem se dotáváme do Kingstonu. Jdeme kousek podél nábřeží až k venkovním stolům hospody, kde sedí asi patnáct lidí. Čechů a Slováků. Opět seznamování a zapomenutí všech jmen. Teda kromě Petry & Petry a Petra. Ty si pamatuju. Popíjáme pivko, povídáme si. Je to fajn. Jsou to zajímaví lidi. Odcházíme až s posledními lidmi. Sedáme na autobus do Suttonu, tam si vyzvedáme kola a jedeme domů. Domů dorážím po půlnoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama