Úterý, 3.února 2009, dopoledne v Nandos

4. února 2009 v 17:32 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna

Ve čtvrtek si Pavla přece jen nic nekoupila, ale jen proto, že neměla sebou peníze. Radši. Já jsem utratil přes sto Liber. A mám radost.



Pátek se zapsal do mých soukromých dějin ve znamení neuvěřitelného pracovního výkonu. Nekončící davy lidí, toužících po grilovaných kuřatech si předávaly kliku restaurace Nandos. Hned po vstupu uviděly mě, žounglujícího se třema kuřatama najednou, porcujícího je ve vzduchu, obklopeného plameny z obrovského rozpáleného grilu a vykřikujícího slovo kuře ve všech známých světových jazycích. A část z toho je dokonce pravda, zbytek se mi zdál následující noc.

V sobotu večer probíhá oslava Lainých dvacátých prvních narozenin. Po mírném zpoždění nás obou se potkáváme s Laiou na křižovatce London Road - Proiory Road a jedeme autobusem do Mordenu, metrem pak po dvou přestupech přijíždíme do centra. Stanici už nevím, je to u nějakých trhů. Máme asi půl hodiny zpoždění. Laia rezervovala stůl od půl deváté do půl jedenácté v nějakém klubu. Laia, Lara, Sara, ještě nějaké dvě holky a já. Laia je Španšlka, Lara Italka, Sara a bezejmenná bruneta jsou Francouzky a bezejmenná blondýna je Norka. Blondýna s brunetou po večeři odcházejí. My čtyři se přesunujeme na druhou stranu klubu, kousek od parketu a pódia s nějakou kapelou. Klub je doslova narvaný. Párkrát jsem se prodral kolem pódia a celým klubem a udělal si pár fotek. Ve tři se zavírá. Čtvrt hodinky si ještě povídáme před klubem. V půl čtvrté sedám Trafalger Square do nočního autobusu. Ale řidič má nějaký problém s pár opilýma mladíkama, tak se rozhodl, že neodjede. Prostě vypl motor, sedí a čeká. Cestující taky sedí a čekají. N44ka jezdí každou půl hodinu, takže jedu dalším. Doma jsem v půl šesté. Rozespalý z vyhřátého autobusu jdu mrznoucím ránem. Tohle nesnáším. Ptáci zpívají, ale prý zpívají i v jedenáct večer. Prostě Anglie. Leju do sebe snad litr vody a rychle usínám. Dnešek byl celkem fajn, ale utratil jsem hodně peněz, které jdou utratit i lepším způsobem. Takže podobné akce se zase dlouho nezůčastním.

V neděli vstávám v půl jedenácté. Zdravím Olgu žehlící v obýváku nějaké věci a chvilku si povídáme. Ve dvanáct mám sraz s Martinem, Pavlou a Šárkou v Suttonu na nádraží, takže po snídani a rychlé sprše ještě připravuju pár sendvičů na cestu. Půjdeme na výšlap na Boxhill. Olga se se mnou loučí slovy, že má sněžit, ale snad až večer. Když jdu z domu k nádraží, tak je hezky. Martin už čeká, Pavla volá, že přijedou se Šárkou za půl hodinky. Mazi tím začal foukat vítr a poletovat sníh. Vlakem se přesunujeme na stanici Boxhill & Westhumble a tam se k nám přidává Karolína. Málem jsme na ni zapoměli. Sestava je kompletní a výšlap začíná. Kousek za nádražím narážíme na hospodu a to nás zradilo. Objednávám u baru pět čajů a starý číšník mě hned typuje na Poláka. Těsně vedle. Probíhá takticko strategická porada nad čajem, během které se venku krásně vyjasnilo. Druhý pokus o začátek výletu je úspěšnější. Když se ptáme na cestu, tak nás varují, že je tam bláto, ale toho my se nelekneme. Výstup nebyl jednoduchý, ale výhled do krajiny stojí za to. Pod kamenným "směrovníkem" svačíme a fotíme se na sto způsobů. Nejvíc času pak trávíme v obchodě se suvenýry, protože je tam teplo a spousta zajímavých nemyslných zbytečných věcí, které si musíme samozřejmě všechny prohlídnout, abychom si nakonec stejně nic nekoupili. Ale Šárka si nakonec přece jen koupila ořezávátko s ovcí a gumovou ještěrku a šneka s vyplazovacími jazyky. Na mapě jsme konečně našli nějakou restauraci v nedaleké vesnici, tak tam vyrážíme. Cestou jsme zvolili kraví písničku ("Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte, buuu buuu buuu...") za naši hymnu, Šárka nás naučila podle tuhosti bláta určovat teplotu a kdybych se byl býval nevrátil včas z týlu naší skupiny do jejího čela, tak do teď pod Pavliným velením bloudíme Boxhillskými lesy a zoufale bučíme kraví hymnu. Úspěšně tedy dorážíme do restaurace Smith & Western, zařízené ve western stylu. Je tam moc hezky a téměř plno. Dáváme si další čajíky a k tomu i pozdní oběd. Venku se začíná šeřit. Sedí se nám dobře a do zimy se nikomu nechce, jenže už musíme vyrazit. Úspěšně scházíme do dolin, ale cesta k nádraží vede nebezpečně kolem té dnešní první hospody. Nad čaji, a já s Pavlou nad vínem, se radujeme z úspěšného výletu a spoustou nečekaných příjemných překvapení. Za oknem už zase sněží, tentokrát opravdu hodně. Odpoledne starý číšník říkal, že už čtyřicet let pořádně nesněžilo a vypadá to, že dnes může začít počítat dalších čtyřicet let od nuly. Jdeme zasněženou ulicí na nádraží. Čekání na vlak si zkracujeme slovním hokejem. Vlak nemá ani velké zpoždění. Kája vystupuje hned další stanici, my ostatní až v Suttonu. Odtud jede Pavla se Šárkou vlakem dál, Martindo Cheamu na kole (podezřívám ho, že za ten sníh může on - "Martin na bílém koni/kole") a já se brodím sněhem pěšky. Olga se zrovna chystá dívat na nějaký film, tak se k ní přidávám. Venku pořád sněží. Po filmu se jdu projít zasněženým Suttonem. Cestou potkávám pár rozjásaných lidí a v zatáčce zaklesnutý autobus.

Pondělí. Všude je sníh a pořád padá další. Dělám si snídani a vidím, jak se Olga vrací domů. Nejezdí autobusy ani vlaky. Na půl desáté jdu otevřít restauraci, ale beru si foťák a vyrážím dřív. Ulice jsou plné lidí, kteří se nemají jak dostat do práce, všechno je zavřeno. Londýňanky vyměnily balerinky za gumáky, dospělí chlapi se koulují a smějí se jako děti, děti to nechápou a rodiče některým navlekli na boty tašky z obchodňáků. Asi nevědí, jak pěkně igelit na sněhu klouže. Pár lidí jde někam se snowboardem. Ale stejně potkávám nějaké holky jen v tričku. V Nandos mě vítá Francis - manažer. Prý tam přespal, protože se neměl večer jak dostat domů. Cezar, s kterým jsem měl otvírat restauraci - připravit vše, nepřijel, takže je to na mě. Dávám upéct kuřat a připravuju grily. V půl dvanácté přichází Milli. Jsme tam teda tři. Otvíráme v půl jedné, ale moc lidí nepřichází. Dělám do zavíračky, ale je klid. Večer mi Edita - manažerka hozenou sněhovou koulí vyhlásila válku. Občas se boj přenesl až do restaurace, jednou jsem jí nasypal sníh za krk a nakonec se do války zapojil i Ashley a starý Edilson, který z toho měl radost jako malý Edilson. Edilson je z Portugalska, anglicky umí jen pár slov a nikdo mu nerozumí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wendy Wendy | E-mail | 7. února 2009 v 17:23 | Reagovat

a Wendy Ti jen tiše tu Anglii závidí..

2 Michal Michal | Web | 8. února 2009 v 18:37 | Reagovat

..tak ať se Wendy sebere a prostě odjede do Anglie.. ;)

3 Anna Anna | 27. února 2009 v 15:37 | Reagovat

Ráda si čtu v Tvem deniku.Mohl bys přiložit pár fotek.Určite bych měla lepší představu.

4 Wendy Wendy | E-mail | 6. března 2009 v 13:56 | Reagovat

no..a kde bude pracovat?a spinkat?a s kým bude chlastat?:-)

5 Michal Michal | Web | 7. března 2009 v 11:03 | Reagovat

Vše se dá zařídit.. ;-)

6 Wendy Wendy | E-mail | 8. března 2009 v 13:00 | Reagovat

ok, stěhuju se k Tobě:-))

7 Michal Michal | Web | 30. března 2009 v 20:06 | Reagovat

Ok, uz stelu gauc.

8 Majk Majk | E-mail | 5. prosince 2010 v 12:24 | Reagovat

Taky si čtu rád tento deník. Chystám se také odcestovat do Anglie a z počátku (půl roku, rok) dělat Au-pair. Jenže ta odvaha. Peníze by nechyběly, ale strach nějak odepírá. Když je člověk zvyklý na pohodu v Čechách. Ale jsem si téměř jistý, že časem seberu svoji sebedůvěru a odcestuju do Anglie (nejlépe London) s angličtinou problémy téměř nemám, ale také by to potřebovalo vylepšit, notebook také mám a také doufám, že tam snad nebude žádný problém s internetem a sehnáním práci po Au-pair. Určitě bych se s Tebou (Vámi) rád setkal a navázal kontakt, protože bych například potřeboval přátele aby mi radili jak na tu Anglii a život v ní. Anglie byla vždy můj život, v dětství jsem tam byl na poznávacím zájezdu se ZŠ, musím ovšem říct, že mě strašě bolely nohy. Ale byl to zážitek k nezapomenutí. Nádhera, tak gigantika(můj výraz :D)všech budov tam mě fascinuje. Prosím o kontaktování e-mailem. Děkuji :-)

9 Luk Luk | E-mail | Web | 7. března 2012 v 8:13 | Reagovat

very good:-)

10 AaauceHed AaauceHed | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 10:57 | Reagovat

Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

Segway is really easy to use! It is so intuitive that it feels like an extension of the human body. To understand why, consider this: if you stand up and lean forward, so that you are out of balance, you will intuitively put your leg forward. Segway works the same way: to move forward or backward, the rider just leans slightly in such direction, and Segway will follow your movements. It is also easy to turn right or left, since the rider just has to push respectively Segway’s handlebar.

Segway is safe. Anyone over the age of 12 can join our tours, except for pregnant women. Apart from these cathegories, we encorage people of every age to try Segway, because this self-balancing object can really make your experience in Verona much more delightful! In fact, if it is hot, you will enjoy some fresh air and avoid to sweat; if it is cold, you will have the possibility of staying outside the least possible time. It is proved that our 2 hours tours show you what you will see in 6 hours walking!

All the tours start with a little training on how to use Segway, because for us safety is the priority. However, we experienced that it takes just a little practice to master on Segway! There are no required skills and, in particular, no need to be able to bicycle. There will always be a tour leader with you, guiding the whole group, so that you can enjoy the view and the tour of Verona. Audioguides (available in different languages) will provide the information you need to fully comprehend the history and architecture of our main monuments, squares and buildings.

In particular, our 2 hours tour will show you: Piazza Bra, one of the biggest squares in Italy, with the Arena, the famous Roman amphitheatre; we will then take Via Oberdan in order to see Portoni Borsari, one of the ancient entrance of the Roman city; we will firstly explore Piazza Erbe and secondly Piazza Dei Signori, two squares full of symbols and buildings with enchanting beauty, and then see Arche Scaligere. Heading to the Duomo, Verona’s Cathedral, we will pass by Santa Anastasia, next to the Conservatory of music; after that, we will have a break on Ponte Pietra, the bridge with the breathtaking view of the Roman Theatre and San Pietro Castle (and much more). On our way back, we will stop at Juliet’s house, so that you don’t forget to take pictures and write your names on the walls! We will conclude our tour with Castelvecchio, the Scaligeri castle and enjoy its amazing view of Verona.

People who went on tours with us really appreciate our flexibility: we do not have fixed tour’s hours, so we can arrange the time that fits the best. Moreover, we try to adjust the path according to your preferences, spending less time on spots you have already seen and dedicate more on your favourite sights. Read what people say about us on tripadvisor...

So, if you want to make the most out of your time in Verona, contact us or stop by our office!

OFFICE HOURS: Monday to Saturday (only closed on Sunday) from 10 am to 5 pm.

DIRECTIONS: We are located in Piazza Cittadella 11b, very close to Piazza Bra, the main square with the Arena.

From Piazza Bra you can arrive at our office on foot (3 minutes): pass under the arch of the gateway with the big clock (Portoni della Bra) and walk through Corso Porta Nuova for approximately 100

http://segwayverona.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama