Pondělí, 16.března 2008, včely

19. března 2009 v 13:40 | Michal |  Můj deník, alias Z Hluku do Londýna

Na čtvrtek (pátého března) jsem rezervoval dráhu na bowlingu. V osm večer jsme se tedy sešli - Žaneta, Sara, Laia, Denisa, Klára a já.



Martin bohužel nemohl přijít, protože hlídal toho jeho svěřence. Zahráli jsme si dvě hry, popili pár piv, pak jsme se pomotali po Suttonu a ve dvanáct jsem už byl i v posteli.

Neděli téhož týdne jsem měl volnou. Večer jsem uspořádal čajový dýchánek, ale přišla jen Denisa s Klárou a Martin. Zahráli jsme si karty, pexeso a já se rozhodl, že už nic podobného pořádat nebudu.

Následující týden byl trošku veselejší.
V úterý se ozvala Laia, tak jsme večer zašli do Wetherspoonu. Mám rád tyhle večery u vína s Laiou. Báječně se s ní povídá.

Ve středu večer v práci mě tak napadlo se zeptat kolegů, jestli by někdo nezašlel zítra na bowling. Slovo dalo slovo a v poledne druhého dne jsme se s Martou, Karolinou a Milly sešli, zahráli si dvě hry bowlingu, pak zašli na pizzu a ještě jsem s nima stihl strávit půlhodinku v obchodňáku. Marta i já máme volné odpoledne, tak jsme pak ještě koupili víno a zašli ke mně na kus řeči.

V sobotu se k nám nastěhoval Sergej s Olgou - známí té Olgy, se kterou bydlím. Prodali byt, koupili dům, ale asi jim to nějak časově nevyšlo, tak tu budou tři týdny bydlet. Olga (ta nová) je učitelka, učí 25 pětiletých dětí a podle obrovské bedny s elektrikářským nářadím, který se tu objevil, ususzuju, že Sergej je elektrikář.
Ale abych trošku snížil ukrajinsko český (ne)poměr v tomhle domě, tak jsem se naklonoval (zatím teda jen počítačově), takže dvě Olgy kompenzují dva Michalové.




Jen Sergej tu rovnováhu trošku narušuje.

V neděli jsem v práci do pěti a stejně tak kolegyně Aurora (Francouzka). Odcházíme společně a cestou domů zjišťujeme, že máme uplně stejnou cestu, jen Aurora bydlí asi pět minut chúze dál. Tak se jdu podívat na její dům. Seznamuju se s jejími dvěma kočkami, které na mě syčí a utíkají zpátky dovnitř a jdu domů. Už týden je nádherné počasí, teploty až kolem sedmnácti stupňů. Všechno začíná kvéct a cestou od Aurory procházím kolem rozkvetlého a nádherně vonícího stromu, ale něco mi v té romantice chybí. Včely. Nejsou tu včely. Tohle zjištění ve mně napřed uvolnilo proud myšlenek na téma včely v Londýně, ale hlavně mě tyhle drobnosti (zdaleka ne jen to, že tu nejsou včely) utvrzují v mém pocitu, že tohle místo není pro mě. Londýn, ale ani celé Britské ostrovy v Severním Atlantiku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vit Dolezal Vit Dolezal | 25. března 2009 v 4:05 | Reagovat

No o vcelach tu taky nic nevim, ale vcera si to kolem me profrceli dva cmelaci...v Derby mam na mysli

2 Michal Michal | Web | 30. března 2009 v 19:57 | Reagovat

Jo, cmelaci jo. Zrovna druhy den po napsani tohoto clanku si tak sedim na dvorku a jeden kolem me proletel. Ale to byl takovy rachot, ze to vynahradilo cely vcely roj.

3 Kuba Kuba | 5. března 2011 v 7:54 | Reagovat

Hele, co tim mysliš, že to tam není pro tebe? Že tam jako už nebudeš?

4 Michal Pochyly Michal Pochyly | 14. dubna 2011 v 19:41 | Reagovat

No nevím už přesně, jak jsem to myslel tenkrát, když jsem tohle prožíval a psal - určitě to bylo vším kolem. Ale teď bych se tam klidně vrátil. Nikdy neříkej nikdy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama